|
pondělí 29. dubna, 07:27 Svátek má Robert
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Výchova a péče
hodnocení: 4.30
 
Diskutujte!
Máte se svojí ratolestí spíše starosti a nebo radosti?
Podkategorie:
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
).
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
(Věrka)
Re: Vzteká se i to vaše?
Přečetla jsem si celou diskuzi a musím říct, že u nás to vypadalo tak nějak jako u Amee.
Když nepočítám období tak do jeden a půl roku, kdy například prostě chtěl za každou cenu vlevo, takže téměř visel prohnutý na ruce a odmítal chodit.
Vždycky jsem tomuto období říkala "krocení divé zvěře"
Jedině důslednost .
Neříkala jsem stejnou věc dvakrát. Ale hlavně jsem nevyhrožovala jako "Počkej doma" "Řeknu to tatínkovi" a podobné hlody, které jsem slýchala u ségry.
Když už byli rozumnější tak jsem se snažila vždycky domluvit. Je fakt, že byly věci, o kterých jsem s nima prostě nediskutovala. Jako úklid, hygiena a prostě takové ty samozřejmé věci, ale my měli třeba problém s tím starším, že nějak nevnímal čas nebo co. Bylo mu už kolem 8 let a když šel ven s tím, že do šesti bude doma, tak jsem v osm sedala na kolo a jela ho hledat.Pěkně si to slíznul a druhý den to samý.
Tak jsem na něj vymyslela fígl. Jestli se přijdeš v tolik a v tolik zahlásit, tak se domluvíme do kolika můžeš být ještě venku. Pokud nepřijdeš, tak vyrážím a jdeš domů okamžitě a druhý den nikam. Pomohlo !
Hlásil se ještě deset minut před limitem !
Když jsme byli na návštěvě, o kterých tu taky byla řeč, tak jsem chápala, jaké to pro dítě musí být, když zničehož nic řeknu "Jdeme". Takže jsem zahlásila, že v tolik a v tolik nebo pro menší, když ta velká ručička bude tady, jdeme. A šli jsme.
Ale ono to tady asi řešit nejde, protože je spousta maličkostí, které to celé soužití dotváří a hlavně ovlivňuje a nenapíšou se. Napíše se jen ta konkrétní situace, která se stala a to je podle mne už jen důsledek všech těch zanedbaných maličkostí.
Výchova není jednoduchá věc a pokud jsme obdařeni potomky se silným egem, tak to na nás klade neskutečné nároky a vyžaduje silnou a důslednou osobnost. Někdo k důslednosti sklony má, pak se říká, že tito lidé mají přirozenou autoritu, a někdo prostě ne.
Není na tom nic špatného.
Nejhorší v dnešní době je, že vlastně veškerá péče spočívá na ženě. Chlap se má co ohánět, aby rodinu uživil a tak není skoro doma. A když jo, tak přece nebude potomky řezat, raději se s nima pomazlí a vyblbne. Zatímco žena je nucena dítka tahat všude sebou, i tam, kde je to vůbec, ale vůbec nebaví.
www.evciny-stra..
Re: Vzteká se i to vaše?
Kofilo,máš naprostou pravdu
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Kofilo, jak jsi to dokázala, žes nic neopakovala dvakrát?
Mě připadá, že se snažím všem krizovkám předcházet a stejně to nemá efekt. Třeba si mladej staví Lego, od kterýho ho odtrhávám těžko. Tak mu řeknu, dostav si ještě tuhle věž a pak se jdeš strojit a odcházíme. On: Jo, dobře. Tak dostaví věž, já nad ním stojím a on si klidně začne brát další kostky. Já mu řeknu, že dohoda zněla jasně, a on našpulí pusu, vztekle hodí kostkou a teda jde. Ale já jsem z toho rozladěná, protože mám pocit,že jsem mu tu situaci ulehčila a on se cítí ukřivděný.
Největší problém je strojení a večer je nahnat do sprchy. To mi připadá, že příkaz "stroj se" a večer zase "jdeme do sprchy" opakuju minimálně pětkrát!!! a bez velkého úspěchu.Vždycky jsem sama na sebe naštvaná, že asi něco dělám blbě a tu výchovu nezvládám, jenže pak přijede kámoška se svým dítětem, je daleko méně důsledná než já, nechá kluka dělat všechno (ve smyslu, že jí málem skáče po hlavě), ale když řekne "stroj se", tak on jde a ustrojí se. Tak já nevím, kde dělám chybu... Možná právě v tom, že jim těch příkazů dávám moc a pak se vytrácí, co je skutečně důležité??? Já nevím. Manžel mi pořád říká "nech je žít", protože má pöcit, že je pořád napomínám. Mě zas připadá, že když je nebudu průběžně korigovat, tak zvlčej docela
. Jo, je to oříšek, ani jsem to tak těžký nečekala...
Re: Vzteká se i to vaše?
balanclady, to je stejný!!!! Je fakt,že ani jedno z dětí nemá problém s komunikací s kýmkoliv (ani jeden nezavřou po celý den pusu). Což mě ve srovnání s dětmi ve stejném věku, které třeba neumí pozdravit, poděkovat, zase těší. Oni nemají problém požádat třeba kohokoli o pomoc.
Učitelka ve školce (se kterou se průběžně radím, jak na syna) mi pořád klade na srdce, že na něm musím hledat hlavně ty klady, že on je skutečně komplikovaná osůbka, ale zase na druhou stranu v mnohém převyšuje i starší děti (chodí do smíšené třídy a třeba teď, v pěti letech je prý na úrovni předškoláků, přitom jde do školy až v sedmi). No, ještě si asi užijem, zvlášť, pokud bude mít bouřlivou pubertu.
(Věrka)
Re: Vzteká se i to vaše?
Anavi nevím, ale možná má pravdu tvůj manžel.
Dítko, které je moc často napomínáno a jsou mu pořád dávány nějaké příkazy a zákazy, tak se proti nim prostě a jednoduše brání tím, že je ignoruje.
Vždyť si to zkus představit, že by TEBE pořád někdo napomínal a když budeš v knížce u nejzajímavější kapitoly, tak by ti zhasnul a spát. Neměla bys vztek ?
Když jsi psala, že syn nejraději bere plot útokem i přes zákazy. Moji kluci lezli taky přes plot, ale mi to prostě nevadilo. Chceš lézt ? No, tak lez.
Roztrhnul sis kalhoty ? Nevadí. Stejně byly ze sekáče.
Hráli na dvorku fotbal a branka byla samozřejmě brána. Pecka střídala pecku. Brána se otřásala ..... taky jsem jim to mohla zakázat. Ale proč ? Bráně se nic nestalo a já měla klid na čtení a měla jsem je pod dohledem.
Jestli mohu poradit, tak zkus jim dát více volnosti, získáš čas pro sebe.
Jak to popisuješ, tak to vypadá, že to je skoro "kdo z koho". Teď se MUSÍ tohle a teď zase to.
Dovedeš si představit, že by sis k němu sedla k tomu Legu a řekla : "A víš co, mě se na tu návštěvu taky nechce. Tak nikam nejdem a já ti budu podávat kostky jo ? "
Zkus se vrátit do toho dětského světa, buď svému synovi i partnerem. Zkus mu ukázet, že i tobě se někdy prostě nechce. Jsi přece "jenom" člověk, ne ?
Na mě pořád působíš, že chceš být dokonalá. Není důvod. NIKDO není dokonalý !
Nebo si to zkus formou hry se synem vyměnit. On bude máma a ty budeš jako "zlobit". Možná se budeš divit kolik příkazů za den vydáš.
Anavi vím o tobě jen to, co jsem četla. Všechno vypsat nelze a každá věta se dá pochopit různě. Tak si z toho snad něco vybereš.
(Věrka)
Re: Vzteká se i to vaše?
Ještě jsem zapomněla na tu večerní hygienu.
Byla bez problémů proto, že měli dovoleno si v posteli hrát s autíčky. Při noční lampičce. A tak se na to těšili, že si jdou hrát do postele, že fičeli do koupelny sami.
Taky jsem jim před spaním nezhasínala, ale nechala jsem je hrát si tak dlouho, až usnuli. Pak jsem povybírala autíčka. Sem tam se stalo, že spali na nějakém bagru
, ale žádná újma na zdraví se nekonala. Zhasla a hotovo.
Aby to někdo nechápal, že si tahali do postele velké hračky, tak ne, jen ty malé "angličáky".
Na vykonání "nepříjemné" činnosti jsem je prostě nalákala něčím příjemným, co bude následovat.
Vzpomínám si, když přišla tchýně a ti mí výtečníci umývali a utírali nádobí. Blbli u toho nezřízeně. Tchýně byla na mrtvici a já se řehtala s nima. Takže asi tak.
Přidávám k důslednosti nadhled.
Nebrat všechno smrtelně vážně.
Re: Vzteká se i to vaše?
Kofilo, no to je právě problém toho psaného a toho, že nelze vypsat do slova všechny konkrétní situace.
Takže, když o nic nejde, tak je nijak nestresuji. Situace s Legem byla ve chvíli, kdy jsme měli jet k doktorovi, takže ustoupit nešlo.
Třískání do brány - k tomu mám asi opravdu jiný přístup. Já vím, že bráně se třeba nic nestane, ale pak nastává komplikovanější situace, když přijdem někam, kde by to místním opravdu vadilo a mě by v tu chvíli bylo nepříjemné řešit situaci, že doma se to smí a tam ne. Takže je pravda, že je asi držím zkrátka a takové situace z prevence nedopouštím ani doma. Možná je to blbost, ale každý holt máme na věc nějaký názor. To si zrovna tak můžu říct,že nevadí, když chodí s jídlem po bytě, protože se to jednoduše vyluxuje, ale já razím zásadu, že dětem se mají určovat nějaká pravidla, takže to netoleruji. Buď jedí u stolu nebo jídlo odebírám.
Možná to špatně vyznělo, ale nejsem ani typ, co by jim najednou zhasnul uprostřed nejlepší pohádky. Naopak - předem jim říkám, co bude, takže mě pak naštve, když se pak začnou bouřit. Večer si vždycky řekneme: Dneska jsme šli do postýlky brzo, zvládneme prohlídnout knížku, pak se zhasne a budu povídat pohádku. No a nebo jim řeknu,ž e je pozdě a ráno vstáváme brzo do školky, takže se zhasne rovnou a budeme si jen povídat, aby brzo usnuli. Nemyslím si, že bych byla nějakej tyran.
Ale shrnuto, podtrženo, asi mám ráda řád, a někdy se těžko smiřuji s tím, že s těmi dětmi to tak úplně nejde.
(Věrka)
Re: Vzteká se i to vaše?
Anavi to je právě to psané slovo.
Já nemyslela, že jim zhasneš uprostřed pohádky. Já to chtěla vztáhnout na tebe....pro představu jak by ti bylo.
Jedlo se taky pouze a jen u stolu.
Chce to prostě rozlišovat co ano a co už ne a kde ano a kde ne.
Je to těžký. Možná jen uber plyn.