Anavi nevím, ale možná má pravdu tvůj manžel.
Dítko, které je moc často napomínáno a jsou mu pořád dávány nějaké příkazy a zákazy, tak se proti nim prostě a jednoduše brání tím, že je ignoruje.
Vždyť si to zkus představit, že by TEBE pořád někdo napomínal a když budeš v knížce u nejzajímavější kapitoly, tak by ti zhasnul a spát. Neměla bys vztek ?
Když jsi psala, že syn nejraději bere plot útokem i přes zákazy. Moji kluci lezli taky přes plot, ale mi to prostě nevadilo. Chceš lézt ? No, tak lez.
Roztrhnul sis kalhoty ? Nevadí. Stejně byly ze sekáče.
Hráli na dvorku fotbal a branka byla samozřejmě brána. Pecka střídala pecku. Brána se otřásala ..... taky jsem jim to mohla zakázat. Ale proč ? Bráně se nic nestalo a já měla klid na čtení a měla jsem je pod dohledem.
Jestli mohu poradit, tak zkus jim dát více volnosti, získáš čas pro sebe. 
Jak to popisuješ, tak to vypadá, že to je skoro "kdo z koho". Teď se MUSÍ tohle a teď zase to.
Dovedeš si představit, že by sis k němu sedla k tomu Legu a řekla : "A víš co, mě se na tu návštěvu taky nechce. Tak nikam nejdem a já ti budu podávat kostky jo ? "
Zkus se vrátit do toho dětského světa, buď svému synovi i partnerem. Zkus mu ukázet, že i tobě se někdy prostě nechce. Jsi přece "jenom" člověk, ne ?
Na mě pořád působíš, že chceš být dokonalá. Není důvod. NIKDO není dokonalý !
Nebo si to zkus formou hry se synem vyměnit. On bude máma a ty budeš jako "zlobit". Možná se budeš divit kolik příkazů za den vydáš.
Anavi vím o tobě jen to, co jsem četla. Všechno vypsat nelze a každá věta se dá pochopit různě. Tak si z toho snad něco vybereš.