|
pondělí 29. dubna, 07:52 Svátek má Robert
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Výchova a péče
hodnocení: 4.30
 
Diskutujte!
Máte se svojí ratolestí spíše starosti a nebo radosti?
Podkategorie:
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
).
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Rozvolněná výchova, kterou jsme převzali ze Západu, a nedostatek času na dítě začaly produkovat TZV. MALÉ TYRANY.
Spousta rodičů má strach právě z toho, že se jejich dítě začne nevhodně chovat NA VEŘEJNOSTI, a tak mu raději ve všem vyhoví. Klasika- obchod a „Mami, já chci tohle“, pokud se maminka nechce podvolit, dítě se začne vztekat a dělat scény. Malý tyran se může dopracovat i k tomu, že se ho nakonec rodiče budou bát vzít do obchodu, do bazénu, kina atd, kde by mohl udělat ostudu. Když totiž dítě vycítí, že svým chováním rodiče stresuje, o to víc si to vychutná. K nadávkám přidá pár urážek, kousanců a plivanců.
Když malému tyranovi jednou ustoupíte, abyste měla klid, je to cesta do pekel, upozorňuje psycholog Šturma.
Rituály kolem jídla, základní životní potřeby, kterou málokterý rodič dítěti dokáže odepřít, využívají některé děti s panovačnými sklony k převzetí moci. Honí matku, aby jim postupně nosila celý obsah lednice a nakonec stejně nejsou spokojení.
Dr. Čapková uvádí příklad ze své praxe: dvě holčičky chtěly snášet všechno jídlo na stůl a nic jim nebylo dobré. Rodiče se domluvili, že tomu udělají přítrž, děti zasedly ke stolu, kde bylo nachystané jídlo, děti dělaly scény, rodiče si jich ale vůbec nevšímali a vydrželi. Nakonec děti snědly nachystanou snídani, protože jim kručelo v žaludku, u oběda už nebyl skoro žádný problém. Když děti pocítí autoritu a zjistí, že dospělý si trvá na svém, tak vyklidí pole a nejsou tak naléhavé.
„Když rodiče místo sebe dávají dítěti odmalička šidítka v podobě věcí a později peněz, jednoho dne se může stát, že jim peníze dojdou, nebo dítě najednou ve 14 zatouží po motorce. Odmítnutí ze strany rodičů nemůže dítě po letech života, kdy všechno mělo hned, pochopit a třeba motorku ukradne“, uvádí psycholog Šturma.
„Když se člověk nenaučí být už jako dítě vnímavý k potřebám domova(např. pomoc rodičům s úklidem atd.), dostane prvotní sobectví v dospělosti ráz povahového rysu“, upozorňuje dr. Šturma.
Někteří rodiče si myslí, že když dítěti postaví hranici, tak mu neprojevují dostatek lásky. „To je ale falešné pochopení toho, co láska je,“ říká psycholog a dodává: „Někdy je pro maminku zdánlivě snazší vyhovět, ale v tu chvíli dítě nabývá navrch. Je to první krůček k tyranství.“
Čerpáno z Magazínu deníku Právo.
www.evciny-stra..
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
www.evciny-stra..
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Se máš, važ si toho!
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Jak už jsem psala na začátku téhle diskuze, moje děti se taky nevztekají. Já si prostě myslím, že je od narození důležité nastavit mantinely a dát (jakmile jsou samozřejmě schopné chápat) jim jasně najevo, kdo určuje doma pravidla. O věcech jako "co budeme dneska dělat, kam půjdeme na procházku, co byste rády k večeři, na kterou pohádku budeme koukat atd." o tom samozřejmě vedeme diskuzi. Ale jsou věci o kterých s dětmi prostě nediskutuju. Nemám prostě problémy s dětma v obchodě, chtějí čokoládu, koupím jí, chtějí bonbóny,vyberte si, buď to a nebo to. Tak si vyberou a hotovo, dál neškemrají, scény nedělají.
Teď pořád lítám s dětma po doktorech a to co občas vidím v čekárnách je někdy k neuvěření. Moje děti si prostě sednou a čekají. Tak jsou naučené. Dneska jsme strávily tři hodiny čekáním na traumatologii a bez problému.
Většina mých známých si myslí, že jsem přísná, já myslím jen, že moje děti mají respekt k tomu co řeknu a vždycky se dohodneme a najdeme řešení.
A rozhodně si stojím za tím, že se to nevylučuje s tím jakou lásku k nim cítím. Jak moc je mám ráda a dýchala bych za ně. Některé matky odpustí dětem všechno možný, kolem sebe toho vidím dost a někdy teda nestačím zírat. Hodně maminek se pomalu bojí, dát dítěti na zadek. Tím prosím nemyslím třískat je bezhlavě. Myslím, že mě znáte tak tohle nemusím doufám vysvětlovat.
Nikdy nepochopím jak si třeba máma může nechat od dětí nadávat, nebo se nechat třeba pokopat. Ani jednou si tohle nedovolily.
Paradoxně ty které si myslí, jak jsem na děti přísná, si pak ke mně chodí pro radu co s nima mají dělat a jak jsou bezradné.
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Jasně, že každé dítě je úplně jiné. Myslím, že trochu musíš rozlišovat běžné, aktivní a občas zlobící dítě, které vyvádí lotroviny a brečí, že něco chtěl a nedostal a uřvaným frackem, který ti řekne, že jsi zlá, že tě nemá rád, kopne tě do holeně a vzteky se válí po zemi. A má u toho výraz malého vraha.
Anavi, já myslela,že se tady bavíme o vztekajících se dětech a malých tyranech.
Ty si myslíš, že moje děti nelítají, neřvou, nedělají bordel? Že já občas neřvu na ně?
Ale to víš, že jo.
Kluk zásadně do obýváku nepříjde, vždycky přijede po zemi. A říkala jsem mu to stokrát.
Konkrétně, když už jsme u té návštěvy doktora. Je rozdíl, když dítě začne chodit po čekárně, vyběhne na chodbu a zase vrátí, proleze tam hračky atd.
A je rozdíl, když začne lézt v botách po sedačkách a máma mu řekne nedělej to a dítě na to vůbec nereaguje a během půl hodiny tam řve jak píchlé tele, pak mámě jednu flákne, je na ní drzé. Otravuje to všechny okolo, evidentně je vidět, že dítě matku neposlouchá a máma si s ním vůbec neví rady.
Prostě fracek a většinou bývají tyhle dětičky ještě řádně rozmazlené, protože dostanou na co si ukážou, jenom aby byl klid.
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Pravdu máš, balanclady, protože já když jsem si to po sobě přečetla, taky mi to přišlo hrozně škrobený. Já prý vůbec na lidi působím moc přísně.
A jak se chovají jinak, mimo čekárnu? Já nevím, mám pocit, že jsou opravdu moc hodné a oba dva jsou takový rozumný. Mají se hrozně rádi, což jim ovšem nebrání se pořád o něco hádat a dohadovat. Jenže je mezi nimi větší věkový rozdíl a kluk většinou tý malý potvoře ustoupí. (já ho k tomu ovšem nenutím) Ale prostě se nevztekají a o tomhle je tahle diskuze. A jak psala Evča, i kdyby se vztekaly u mně šanci prostě nemaj, tak to ani nezkoušej.
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?
Re: Vzteká se i to vaše?