Jak už jsem psala na začátku téhle diskuze, moje děti se taky nevztekají. Já si prostě myslím, že je od narození důležité nastavit mantinely a dát (jakmile jsou samozřejmě schopné chápat) jim jasně najevo, kdo určuje doma pravidla. O věcech jako "co budeme dneska dělat, kam půjdeme na procházku, co byste rády k večeři, na kterou pohádku budeme koukat atd." o tom samozřejmě vedeme diskuzi. Ale jsou věci o kterých s dětmi prostě nediskutuju. Nemám prostě problémy s dětma v obchodě, chtějí čokoládu, koupím jí, chtějí bonbóny,vyberte si, buď to a nebo to. Tak si vyberou a hotovo, dál neškemrají, scény nedělají.
Teď pořád lítám s dětma po doktorech a to co občas vidím v čekárnách je někdy k neuvěření. Moje děti si prostě sednou a čekají. Tak jsou naučené. Dneska jsme strávily tři hodiny čekáním na traumatologii a bez problému.
Většina mých známých si myslí, že jsem přísná, já myslím jen, že moje děti mají respekt k tomu co řeknu a vždycky se dohodneme a najdeme řešení.
A rozhodně si stojím za tím, že se to nevylučuje s tím jakou lásku k nim cítím. Jak moc je mám ráda a dýchala bych za ně. Některé matky odpustí dětem všechno možný, kolem sebe toho vidím dost a někdy teda nestačím zírat. Hodně maminek se pomalu bojí, dát dítěti na zadek. Tím prosím nemyslím třískat je bezhlavě. Myslím, že mě znáte tak tohle nemusím doufám vysvětlovat.
Nikdy nepochopím jak si třeba máma může nechat od dětí nadávat, nebo se nechat třeba pokopat. Ani jednou si tohle nedovolily.
Paradoxně ty které si myslí, jak jsem na děti přísná, si pak ke mně chodí pro radu co s nima mají dělat a jak jsou bezradné.