Kofilo, no to je právě problém toho psaného a toho, že nelze vypsat do slova všechny konkrétní situace.
Takže, když o nic nejde, tak je nijak nestresuji. Situace s Legem byla ve chvíli, kdy jsme měli jet k doktorovi, takže ustoupit nešlo.
Třískání do brány - k tomu mám asi opravdu jiný přístup. Já vím, že bráně se třeba nic nestane, ale pak nastává komplikovanější situace, když přijdem někam, kde by to místním opravdu vadilo a mě by v tu chvíli bylo nepříjemné řešit situaci, že doma se to smí a tam ne. Takže je pravda, že je asi držím zkrátka a takové situace z prevence nedopouštím ani doma. Možná je to blbost, ale každý holt máme na věc nějaký názor. To si zrovna tak můžu říct,že nevadí, když chodí s jídlem po bytě, protože se to jednoduše vyluxuje, ale já razím zásadu, že dětem se mají určovat nějaká pravidla, takže to netoleruji. Buď jedí u stolu nebo jídlo odebírám.
Možná to špatně vyznělo, ale nejsem ani typ, co by jim najednou zhasnul uprostřed nejlepší pohádky. Naopak - předem jim říkám, co bude, takže mě pak naštve, když se pak začnou bouřit. Večer si vždycky řekneme: Dneska jsme šli do postýlky brzo, zvládneme prohlídnout knížku, pak se zhasne a budu povídat pohádku. No a nebo jim řeknu,ž e je pozdě a ráno vstáváme brzo do školky, takže se zhasne rovnou a budeme si jen povídat, aby brzo usnuli. Nemyslím si, že bych byla nějakej tyran.
Ale shrnuto, podtrženo, asi mám ráda řád, a někdy se těžko smiřuji s tím, že s těmi dětmi to tak úplně nejde.