Přečetla jsem si celou diskuzi a musím říct, že u nás to vypadalo tak nějak jako u Amee.
Když nepočítám období tak do jeden a půl roku, kdy například prostě chtěl za každou cenu vlevo, takže téměř visel prohnutý na ruce a odmítal chodit.
Vždycky jsem tomuto období říkala "krocení divé zvěře"
Jedině důslednost .
Neříkala jsem stejnou věc dvakrát. Ale hlavně jsem nevyhrožovala jako "Počkej doma" "Řeknu to tatínkovi" a podobné hlody, které jsem slýchala u ségry.
Když už byli rozumnější tak jsem se snažila vždycky domluvit. Je fakt, že byly věci, o kterých jsem s nima prostě nediskutovala. Jako úklid, hygiena a prostě takové ty samozřejmé věci, ale my měli třeba problém s tím starším, že nějak nevnímal čas nebo co. Bylo mu už kolem 8 let a když šel ven s tím, že do šesti bude doma, tak jsem v osm sedala na kolo a jela ho hledat.Pěkně si to slíznul a druhý den to samý.
Tak jsem na něj vymyslela fígl. Jestli se přijdeš v tolik a v tolik zahlásit, tak se domluvíme do kolika můžeš být ještě venku. Pokud nepřijdeš, tak vyrážím a jdeš domů okamžitě a druhý den nikam. Pomohlo !
Hlásil se ještě deset minut před limitem !
Když jsme byli na návštěvě, o kterých tu taky byla řeč, tak jsem chápala, jaké to pro dítě musí být, když zničehož nic řeknu "Jdeme". Takže jsem zahlásila, že v tolik a v tolik nebo pro menší, když ta velká ručička bude tady, jdeme. A šli jsme.
Ale ono to tady asi řešit nejde, protože je spousta maličkostí, které to celé soužití dotváří a hlavně ovlivňuje a nenapíšou se. Napíše se jen ta konkrétní situace, která se stala a to je podle mne už jen důsledek všech těch zanedbaných maličkostí.
Výchova není jednoduchá věc a pokud jsme obdařeni potomky se silným egem, tak to na nás klade neskutečné nároky a vyžaduje silnou a důslednou osobnost. Někdo k důslednosti sklony má, pak se říká, že tito lidé mají přirozenou autoritu, a někdo prostě ne.
Není na tom nic špatného.
Nejhorší v dnešní době je, že vlastně veškerá péče spočívá na ženě. Chlap se má co ohánět, aby rodinu uživil a tak není skoro doma. A když jo, tak přece nebude potomky řezat, raději se s nima pomazlí a vyblbne. Zatímco žena je nucena dítka tahat všude sebou, i tam, kde je to vůbec, ale vůbec nebaví.