|
neděle 28. dubna, 22:26 Svátek má Vlastislav
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Moučníky
hodnocení: 5.00
Diskutujte!
Rádi vaříte? Pak je tato sekce to pravé pro vás..
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Pečení je radost
Aleno, to jsme na tom stejně. U nás se nesmí sypat cukrem nic.
Re: Pečení je radost
(podle GPS v mobilu 620 m n.m.)
Re: Pečení je radost
Já to nejím ani tak ani bez cukrováni. Jsou na prodej a nepocukrovanné nikdo nekoupí, jejich volba
(podle GPS v mobilu 620 m n.m.)
Re: Pečení je radost
Dnešní chleba, jen jsem dala víc vody tak bylo řidší těsto, uvidím jaká bude střídka. Voní až na dvorek už se těšíme až vychladne.
Re: Pečení je radost
Mně přjde líto, že nevidím, jaké ty koláče jsou. Pod cukrem vypadají všechny stejně a přtom je za tím tolk práce.
Stejně to mám s vánočním cukrovím. Líbí se mi, jak je každé jné, ale někdo to všechno prosype cukrem. To si pak říkám, že mohl péct jeden druh a vyšlo by yto nastejno.
No a s těmi chutěmi - já bych si s chutí dala ty koláče i ten chléb (proto bohužel vypadám, jak vypadám).
Re: Pečení je radost
no krásně se Ti povedly... kynuté buchty jsem pořád nějak nedoladila... Láďova sousedka dělá luxusní, ale když se ptám na recept, řekne Prosím Tě, úplně normální, těsto od oka... to "miluju"... takže ty nikdy neupeču
. Ona je má nadýchané a dobré i druhý den. Já upeču, čerstvé výborné, ale druhý den je to takový brousek. 
Re: Pečení je radost
Anavi, moje buchty taky nejsou a asi nikdy nebudou jako ty, co dělala moje babička. Ona dělala "psaníčka", tedy spojovala je nahoře protilehlými rohy, zůstávala trošku vidět náplň. Nikdy se jí ty spoje neotevíraly, buchty byly takové nižší čtverce, krásně měkké...
Těsto určitě dělala jednodušší, ale mám podezření, že příčinou úspěchu bylo dlouhé hnětení (samozřejmě ručně) těsta.
Ale ona pekla kynuté každý víkend, měla to tedy vychytané. Jiné pečení bylo spíš výjimečné (jako extra sváteční byla litá buchta navrch s čokoládou, ale tu pekla tak 1x za rok). To kynuté bylo spíš kvůli úspoře peněz - těsto levné, náplň z vlastních zdrojů a člověk se tím zasytil. Můj strejda (tedy babičky syn) si bral celý velký koláč, který rozpůlil a ty půlky položl mazáním na sebe a tak odcházel ven a cestou to ukusoval (a celý život byl vysloveně hubený).
Re: Pečení je radost
Já musím s kynutým opatrně, pálí mě po tom žáha
, takže to nemůžu péct stále.
Re: Pečení je radost
Anavi, klídek, já se naučila péct kynuté těsto tak nějak po své 50. Do té doby jsem dělala podle zaručených rcp. výsledek byl tak nějak jako u tebe, občas se nedaly sníst ani črstvé. Dnes podle zaručeného rcp. přiměřeně, někdy taky nejsou úplně top. Tam je hodně proměných - kvalita mouky, kvalita tuku, teplota při kynutí (občas překyne - taky špatně), kvalita kvasnic ...
Jája je jednička, stejně jako SPIKE, jooo, ještě Vlaďka pekla luxusní vánočky ... Ono to kynuté zas tak rozdíl není, zda na vánočku nebo koláče. Mám super rcp, dělávám hodové malé koláče opravdu podle rcp. těsto se nenechává kynout, po zadělání a uhnětení se s ním hned pracuje, jenže ... aby byly dobré i druhý den je potřeba po vychladnutí je strčit i s miskou, talířem (podle toho, kolik jich zbyde) do mikrotenu nebo igelit, pytlíku. Nejsou sice potom už křehké, ale takové vláčné ... mám je ráda druhý den.
Re: Pečení je radost
Elenko, moje babička měla velkou kameninovou mísu a tam dávala třeba posvícenské koláčky. Zůstaly krásně měkké.
Já to mívám taky druhý den tužší. Když je musím péct na nějakou akci dopředu, přikrývám je mokrou utěrkou, aby neokoraly. Ale stejně mám nejraději hned teplé z trouby.
Re: Pečení je radost
Elenko, ta sousedka mi říkala, že kouzlo spočívá v přidání majolky do těsta.
Re: Pečení je radost
Na netu jsou hojně velebeny buchty Michaely Rau.
[www.michaelarau-dobrouchut.eu]
Re: Pečení je radost
Anavi, majolce bych věřila. Jsem spíš sváteční pekařka ale pamatuju víc než před třiceti lety se objevil recept s majolkou. Dělala je jedna kolegyně. Skoro na všechny oslavy. Vydržely skutečně vláčné.
(podle GPS v mobilu 620 m n.m.)
Re: Pečení je radost
Holky já se naučila kynuté až po šedesátce, a to denním pečením pro kamarádku. Nebojte se nechat každou fázi pořádně kynout. Tuk je nejlepší sádlo:-), po něm jsou buchty a koláče nejvláčnejsí.
To co popisuje Spile nejsou buchty ani šátečky, ale vázané koláče.
Mám recept na majilkové koláčky, dělávala jsem je na pouť, ty nesmí kynout, těsto musí do ledničky a hned dělat :-)
Re: Pečení je radost
Dámy moje, kynuté těsto zas tak věda není, i když mi dlouho trvalo než jsem se naučila
. Opravdu dnes dělám "přiměřeně" , musí se vychytat nějak recept nerecept.
Na hodové a svatební koláče - mini pidi - případně závin makový či ořechový - jak já velice málo podle rcp. peču - tenhle je super -
50 dkg polohrubé mouky
25 dkg tuku (dávám půl Hera, půl sádla) - dle vlastní preference
1/4 l mléka
2 - 3 žloutky ( já dávám jedno celé vejce + 1 žloutek)´vejce moc nemusím, proto i v těstu ubírám, bílek s trochou vody mi zůstane na potření třeba
kostka droždí, sůl
Nenechávám kynout, jen chvíli, než nachystám případnou náplň do závinů nebo koláčů.
Majolkové jsem kdysi v pradávnu jedlas, byly
, někde rcp. mám, ale nikdy jsem je nedělala 
. Tak jako chleba ani rohlíky nebudu zkoušet - nikdy neříkej nikdy.
Re: Pečení je radost
Moje maminka dělala koláče z majolky a v receptu bylo i hodně žloutků. Měla je výborné, měkké. Já jsem je zkoušela pode jejího receptu, ale jak platí "když dva dělají totéž, není to totéž", tak i ty moje koláče byly na hony vzdálené těm mamčiným.