Anavi, moje buchty taky nejsou a asi nikdy nebudou jako ty, co dělala moje babička. Ona dělala "psaníčka", tedy spojovala je nahoře protilehlými rohy, zůstávala trošku vidět náplň. Nikdy se jí ty spoje neotevíraly, buchty byly takové nižší čtverce, krásně měkké...
Těsto určitě dělala jednodušší, ale mám podezření, že příčinou úspěchu bylo dlouhé hnětení (samozřejmě ručně) těsta.
Ale ona pekla kynuté každý víkend, měla to tedy vychytané. Jiné pečení bylo spíš výjimečné (jako extra sváteční byla litá buchta navrch s čokoládou, ale tu pekla tak 1x za rok). To kynuté bylo spíš kvůli úspoře peněz - těsto levné, náplň z vlastních zdrojů a člověk se tím zasytil. Můj strejda (tedy babičky syn) si bral celý velký koláč, který rozpůlil a ty půlky položl mazáním na sebe a tak odcházel ven a cestou to ukusoval (a celý život byl vysloveně hubený).