|
pondělí 29. dubna, 04:46 Svátek má Robert
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Co se jinam nehodí
hodnocení: 4.60
 
Diskutujte!
Je spousta věcí na které tu není chlíveček
Podkategorie:
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
S čím bojujete a co vám na to pomáhá?
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Bolavé tělo
S migrénama mám vlastní zkušenosti. Já ji zdědila po mojí matce a po mě zase jedna z dcer. Ta bolest hlavy se popsat nedá, je to šílenství. Musela jsem být ve tmě, tichu. Sedíš na záchodě s průjmem a do kýbla zvracíš. Hlava ti třeští a ty nevíš, kdy to skončí. Ráno po probuzení už jsem poznala, že se něco děje a pak už se to jen stupňovalo až do toho zvracení. Mě pomohlo, že už jsem byla vyprázněná a ze všeho vyčerpaná, tak jsem vždycky hledala, jakým způsoben dostat zimnici. Po ní už jsem usnula a pak už to bylo dobrý. Klidně jsem chodila v noční košili po venku, když bylo třeba - 15 st. Do toho stavu by se člověk dostat neměl. Je úplně nejlepší, když už se migréna slabě ozývá, vzít si třeba 2 acylpyriny, nebo ibalgin a jít spát. Ještě se to dá zvrátit. Migrény mě přešly až po přechodu, stejně jako mojí matce. Teprve teď vím, že když někoho bolí hlava, tak může i pracovat... To jsem nikdy nechápala, já jsem si myslela, že jsem slaboch, který nezvládá bolest hlavy.
S dcerou prožívám to samé. Jenže já vím co ona cítí, protože to znám, tak jí dopřeju tu tmu a absolutní klid a chlad. Lítám okolo ní a nepřeju si nic jinýho, než aby už jí bylo dobře. Trpím s ní. Ona byla na vyšetření u dětského neurologa. Dávali nějaké léky jako prevenci, ale stejně to nepomohlo. Pomůže to zachytit včas ten den při prvních příznacích, nebo si počkat na ten přechod. Migrénu u nás vyburcuje třeba cestování, nebo nějaká změna, nakupování. Možná by pomohl nějaký stereoptyp, ale to nejde. Je to fakt dost hrozný a to nepřeháním.
Re: Bolavé tělo
Re: Bolavé tělo
Migrény mívá občas ségra, si myslím, jestli to není třeba od očí nebo od páteře. V práci celý den sedí, při zářivkách čučí na malé stroječky, namáhá oči. Přijde domů a nanovo - sedne k televizi nebo k počítači a zas napíná oči. Taky je při tom zelená, občas zvrací, zatáhne žaluzky, zaleze a snaží se to přespat. Jestli si brává nějaký prášek, to nevím, ale mám pocit, že si dost často kupuje Ibalgin, tak asi si ho při potížích bere.
No, můj žlučník, to je potvora, na zahrádce mě chytil jen jednou, šmejd jeden, když jsem plela. Zatočila se mně hlava, žuchla jsem na zadek, polilo mě horko, roztřásly se kolena a byla jsem dobrých 5 minut úplně mimo, než jsem se po čtyřech vyplazila z té džungle na trávu. Jak to povolilo, posbírala jsem holky, odvolala manžu z piva, ať jde hlídat a zapadla jsem na záchod.
Tu operaci odkládám hlavně kvůli dětem, nějak si to nedovedu představit je nechat napospas manžovi. No, Helenku by zvládla mamka - je už v důchodě, a často se tak děje, že tam jede "na prázdniny", ale Jitulu by příp. obě by asi už nezvládla, nehledě na to, že kojím. A mít ji u sebe v nemocnici, to si po operaci nějak nedovedu představit.
Mamka taky měla trable se žlučníkem, taky dostala koliku a byla z toho úplně vyřízená. Když mně to popsala, co jí je, jsem jí to identifikovala, že má to samé, co já, tak jsem ji vyexpedovala k lékaři, a potvrdilo se. Dokonce se ukázalo, že jí tam vzniká nějaký zánět od toho, že se jí kámen zapíchl do žlučovodu. Do týdne pak byla po operaci. Taky se z toho rychle dostala, ale dělali jí to klasicky kvůli tomu zánětu, ne laparoskopicky, tak měla jizvu jako blázen, ještě větší než já po císařích.
Teď už má od toho pokoj, ale říkala, že když sní něco "pevnějšího" , mastnějšího, tak ji to celkem prožene, ale už nemá ty stavy, co měla.
Chjo, se těším, až se toho zbavím a normálně se najím. Někdy mám strach i z chlebové kůrky, guláše a masa na paprice, kterou jsem milovala, to už dávno nejím. Ani jabko už nesním neokrájené, prostě, co je hůř stravitelné, je tabu. Anebo luštěniny, moje oblíbené.
Ještě jsem si vzpomněla, a to mi dost pomáhá, aby mě ten žlučník nezlobil, tak při nadýmavém jídle si beru dvě tobolky Espumisanu. Když si ho vezmu včas, tak se problémy obvykle nedostaví a je klid. Při bolení už nemá smysl si ho brát, vyhodím ho ven.
https://eu.zone..
Re: Bolavé tělo
jo, ani mě se bolení nevyhýbá, již druhý den sotva zvednu pravou ruku. V rameni jako bych mě zapíchnutý domorodý oštěp. V noci mě to budí a nedá spát, přes den se obsloužit jen levou rukou. Jeden by nevěřil, jak je "pravička" vytížená. Učím se teď vše dělat levou, k doktorovi až po objednání. a tak se jen láduju Coxtralem aby se dalo vůbec vegetovat .... Nejspíš jde io nachlazení nebo zánět (už 14 dnů pracuju v lednici), a tak nahřívám rameno polštářkem (mám od dcery nahřívací do mikrovlnky) ......
Re: Bolavé tělo
carlosi, prosím tě, co děláš v lednici?
https://eu.zone..
Re: Bolavé tělo
expeduji léky se zvláštním režimem ukládání (léky a přípravky uchovávané za nízkých teplot), např. cytostatika, inzulíny, biotika, prebiotika atd.
Re: Bolavé tělo
Carlosi, jestli tě postihlo to co mne, tak tě potěš pánbůh. Rameno a ruka až k lokti mne bolí už rok. Trochu mi pomohlo, když jsem byla na jaře v Maďarsku v teplých sirných lázních. Půl roku jsem se pořádně nevyspala, každý přetočení na bolavé rameno mě vzbudilo. Teď už je to o trochu lepší , ale cítím to pořád. Dva roky předtím to bylo v levém rameni.
https://eu.zone..
Re: Bolavé tělo
Hmmmmm, tak ti dík za útěchu
(Jan Kunc)
Re: Bolavé tělo
O bolestech bych mohl psát romány, pomáhá mi od nich Tramal. Při poslední návštěvě osteopologie (mmch doktorka je krásná mulatka, když ji vidím, zapomínám na bolesti a dokonce i na to že jsem starej) jsem se dozvěděl, že mi Tramal nemůže napsat, dokonce i blbý Calcium jim pojišťovna zakázala předepisovat. Nevím kterej debil to vymýšlí, Calcium je součást léčby každého trpícího osteoporozou. Dodnes nevím, co zreguloval regulační příplatek. Kdyby býval Julínek řekl: Vážení, jsme v prdeli, nemáme peníze, budete platit u doktora 30,Kč, nebudu nasranej a v klidu platím, není to zas tak velká částka. Beru klidně i stovku za den v nemocnici, ale žrádlo a péče tomu musí odpovídat. Mám kliku, že spadám do Thomayerky, tam je vše OK, proto si také ponechávám trvalé bydliště v Praze 4, i když už dlouho bydlím tady v Prdelákovicích. (Čti Čelákovicích)
zuzibercinystra..
Re: Bolavé tělo
Honzo, to fakt už došlo i na calcium?
Toho jsem se v životě taky najedla hodně, dokonce mi i chutnalo 
Re: Bolavé tělo
carlosi znám....pomohly mi na to obstřiky i když jsem se jich bála jak čert kříře. Ale když je boles taková, že jsem ruku nezvedla....podřídila jsem se panu Dr. 3 měsíce trvalo, než jsem se z toho pořádně dostala. Ruku jsem měla bezvládnou, ani jsem se neučesala, neoblíkla.....katastrofa..Tak přeji brzké uzdravení
Re: Bolavé tělo
Honzíku buď rád, že nejsi ještě na morfínu jako můj manž....pak už jiná možnost ve výběru léků není.
(Jan Kunc)
Re: Bolavé tělo
Irisko, to si ani nedovedu představit, moje bolesti zad jsou proti tomu asi zanedbatelný. Pozdravuj ho a řekni mu něco veselýho, sranda pomáhá vždycky!
Re: Bolavé tělo
Jo tak to vím o čem mluvíš.Jak ti šlo si utřít řiť levačkou to je opravdu makačka.Na jednu stranu jsem se dozvěděla ,že takto ti pracují obě hemisféry,protože před tím ,když člověk používá jen jednu stranu těla tak druhá zakrní. A v našem případě jsou už zapojeny obě, tak máme i delší životnost {pouze cituji } a doufám.
Re: Bolavé tělo
vyřídím....právě že to má na bolesti zad....nic jiného už mu nepomáhá. Tak se drž
Re: Bolavé tělo
Vlaďko, tak to máš asi to, co jsem si protrpěla i já - tzv. zmrzlé rameno. Měla jsem to taky po pár letech v dalším rameni, bolest se pořád stupňovala, že už jsem nemohla najít nebolavou polohu na spaní (jakž takž to šlo na zádech, ale rameno jsem musela podložit), oblékala jsem pak už jen věci rozepínací, tričko přes hlavu nešlo, vypadalo to, že skončím omotaná jen prostěradlem. Chodila jsem na rehabilitace, elektroléčbu, magnety, cvičení... ale myslím, že prostě bolest musela dojít svému vrcholu a pak zas pomalu ustupovala. Trvalo to vždy minimálně půl roku. Klepu na dřevo, aby mě to už nikdy nepostihlo (jak mi doktor mile řekl, tak se moc neví, od čeho to je, tudíž mi nemůže říct, čeho se mám vyvarovat). Věra