S migrénama mám vlastní zkušenosti. Já ji zdědila po mojí matce a po mě zase jedna z dcer. Ta bolest hlavy se popsat nedá, je to šílenství. Musela jsem být ve tmě, tichu. Sedíš na záchodě s průjmem a do kýbla zvracíš. Hlava ti třeští a ty nevíš, kdy to skončí. Ráno po probuzení už jsem poznala, že se něco děje a pak už se to jen stupňovalo až do toho zvracení. Mě pomohlo, že už jsem byla vyprázněná a ze všeho vyčerpaná, tak jsem vždycky hledala, jakým způsoben dostat zimnici. Po ní už jsem usnula a pak už to bylo dobrý. Klidně jsem chodila v noční košili po venku, když bylo třeba - 15 st. Do toho stavu by se člověk dostat neměl. Je úplně nejlepší, když už se migréna slabě ozývá, vzít si třeba 2 acylpyriny, nebo ibalgin a jít spát. Ještě se to dá zvrátit. Migrény mě přešly až po přechodu, stejně jako mojí matce. Teprve teď vím, že když někoho bolí hlava, tak může i pracovat... To jsem nikdy nechápala, já jsem si myslela, že jsem slaboch, který nezvládá bolest hlavy.
S dcerou prožívám to samé. Jenže já vím co ona cítí, protože to znám, tak jí dopřeju tu tmu a absolutní klid a chlad. Lítám okolo ní a nepřeju si nic jinýho, než aby už jí bylo dobře. Trpím s ní. Ona byla na vyšetření u dětského neurologa. Dávali nějaké léky jako prevenci, ale stejně to nepomohlo. Pomůže to zachytit včas ten den při prvních příznacích, nebo si počkat na ten přechod. Migrénu u nás vyburcuje třeba cestování, nebo nějaká změna, nakupování. Možná by pomohl nějaký stereoptyp, ale to nejde. Je to fakt dost hrozný a to nepřeháním.