pondělí 13. května, 12:39 Svátek má Servác
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Prckové
hodnocení: 5.00
Diskutujte!
Máte se svojí ratolestí spíše starosti a nebo radosti?
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Andoro, i děti jsou různé. Například můj syn řeší otázku "smrti" snad od tří let, ne-li dříve. Jednou se taky v posteli zničehonic rozbrečel a řekl: Aspoň, že mám bráchu, protože až ty s tátou umřeš, zůstal bych na světě úplně sám!!!!!!
Když jedeme kolem hřbitova, nikdy nezapomene říct: Tady už napořád spinkaj děda s babičkou.... (jeho pra...)
Didi, na tvůj dotaz - taky nevím většinou, jak to vysvětlit a jak reagovat. Vždycky jen řeknu, že musíme doufat, že tady budeme co nejdéle, ale že umřít musí každý, protože bychom se za chvilku na tuhle Zemi nevešli. Nic moudřejšího mě ještě nenapadlo. A pak to vysvětluju na okolí: Tetě se narodila holčička a někde jinde třeba někomu umřel dědeček....to už prostě tak je. Zatím to na vysvětlení stačilo.
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Anavi: malý se osobne nastestí jeste s úmrtím nesetkal, dokonce ani nechodíme na hrbitov, nastestí zatím není za kým.
Nevím, vcera koukal na nejakou pohádku, bylo to fakt pro deti a najednou to zacalo.Bohuzel jsem na to nekoukala s ním,jen jsem to poslouchala,ale nebylo tam nic brutálního, spís dojemného a to ho asi dostalo.
Uz nekolikrát u nás toto téma probíhalo, ale taky jsem to nejak zamluvila nebo mu taky rekla, ze to bude jeste hrozne moc dlouho trvat a takové ty reci, ale vcera to bylo nejak obtíznejsí to nejak "zakecat".
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Didi, existují dětské příběhy, kde smrt je a myslím, že je o ní psáno trošičku s nadhledem, ale pravdivě. Není dobré dětem lhát...... Zkus pohledat. Určitě najdeš. Honem nevím nic konkrétního.
Víš, mám tu vnučky a jsem doccela paf z toho, jak jsou nedůvěřivé, když jim něco řeknu. Nevěří. Asi jim doma neříkají pravdu. A to jsou malé....
Raději nepříjemnou pravdu, než lež. Důvěra je mooooc důležitá a snadno se ztratí
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Didi, je to asi měsíc co nám umřel bratránek. Bylo mu 35 let a měl čtyři děti ve věku od 4 let do 14 let.
Je velice zvláštní vidět jak se které dítě s tím vyrovnává. Byla jsem docela právě překvapená, že ani jedno z nich se neprojevilo tak jak ty píšeš. Ta nejmenší to bere tak, že tatínek prostě odešel spinkat za babičkou. A tak si myslím, že je možná, projevovat svoje emoce takto navenek , než když nevíš co se s tím dítětem děje uvnitř , to je daleko horší.
Re: Co mu mám ríct o smrti?
Re: Co mu mám ríct o smrti?
(anina)
Re: Co mu mám ríct o smrti?
téma --smrť-- je dosť desivá pre každý vek,ale u nás to trocha zmierňuje viera v Boha,tam sa detom už od mala hovorí,že nikdo vlastne nezomrie.len odíde na druhý svet,ked príde jeho čas,ja niesom neaká zaritá katolíčka do kostola chodím tak 2xdo roka,alebo na neakú svatbu alebo pohreb v rodine,ale tou vierou mi vždy vtej ťažkej chvíli je neako ľahšie,už ked som bola malé dievča mi zomrel dedko a už vtedy som to brala rovnako
Re: Co mu mám ríct o smrti?
A nejen lidi. I zvířátka.
Taky jsem si všimla, že se rodiče Šimona, při hovoru o smrti (i třeba broučka nebo tak) vyhýbaji správnému výrazu.