Andoro, i děti jsou různé. Například můj syn řeší otázku "smrti" snad od tří let, ne-li dříve. Jednou se taky v posteli zničehonic rozbrečel a řekl: Aspoň, že mám bráchu, protože až ty s tátou umřeš, zůstal bych na světě úplně sám!!!!!!
Když jedeme kolem hřbitova, nikdy nezapomene říct: Tady už napořád spinkaj děda s babičkou.... (jeho pra...)
Didi, na tvůj dotaz - taky nevím většinou, jak to vysvětlit a jak reagovat. Vždycky jen řeknu, že musíme doufat, že tady budeme co nejdéle, ale že umřít musí každý, protože bychom se za chvilku na tuhle Zemi nevešli. Nic moudřejšího mě ještě nenapadlo. A pak to vysvětluju na okolí: Tetě se narodila holčička a někde jinde třeba někomu umřel dědeček....to už prostě tak je. Zatím to na vysvětlení stačilo.