Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mému synovi je deset, od narození žil bez tatínka jen se mnou a mými rodiči. Teď mám rok a půl přítele, se kterým se budeme stěhovat do jednoho bytu a oba, jak on tak i syn se na to těší. Vztah mezi nimi je kamarádský a nezaznamenala jsem žádnou rivalitu. Ovšem poslední dobou syn špatně usíná, vyžaduje otevřené dveře do našeho pokoje a když je přivřu, on vyleze z postele a jde je otevřít. Včera dokonce udělal to, že se vyčůral přede dveře našeho pokoje. Když jsem se ho ráno ptala proč to udělal, nejdřív zapíral a potom se samozřejmě přiznal, na opakované otázky proč...? mi řekl, že se bojí, že mám partnera raději než jeho. Už jsme o tom mluvili i v minulosti, kdy jsem ho ujišťovala a dělám to stále, že on bude vždycky první a podobně. Ráno jsme měli vážný rozhovor, ale v přátelském duchu, a se srdcem otevřeným. Nevím, proč to včera udělal, partner u nás přespí třeba dvakrát v týdnu už skoro rok.... Tak proč až teď? Nevím, co mi tím chce říct a já se snažím najít nějaké rozumné vysvětlení. Na společné bydlení se strašně těší a říká, že mu partner nahrazuje vlastně tátu. Ráda bych našla nějaké vysvětlení a důvod. Nechci aby měl pocit, že mě ztrácí, není to nakonec ani pravda. My když jdeme na procházku, tak mu nedáváme vůbec žádný důvod k mrzutosti - když jdeme za ruku, tak všichni tři a rozhodně se po sobě neplazíme, jsme čtyřicetiletí, rozumní lidé... Díky za názory 
zpět do na seznam příspěvků
Re: Žárlivost na partnera?
Tady můžeme říkat opravdu jen své názory, ale nejrozumnější by byl dětský psycholog. Jistě se to děje často v nových vztazích a bude si s tím vědět rady. Dětská dušička je velmi zranitelná a zkoušet na ní "jedna bába povídala" je dost riskantní
Re: Žárlivost na partnera?
Re: Žárlivost na partnera?
Manko, přeji hodně úspěchů při řešení tohoto problému. Známé je 40, jejímu synovi patnáct a po té, co si našla přítele, a to u nich ani nebydlí, má, chudák, hotové peklo. Přitom dle jejích slov partner syna respektuje, snaží se, aby nenabýval dojmu, že chce mít mámu jen pro sebe, naopak ho berou s sebou na výlety, do kina a tak. Přesto dělá naschvály, vymýšlí si, že mu není dobře a máma musí zůstat doma, když chce jít s partnerem třeba na večeři nebo se jít odpoledne někam projít. Přitom do té doby byl samostatný, naopak si užíval, že může být doma sám a jít na zakazovaný počítač. Nechce chodit za kamarády, pořád si ji hlídá. Takže je z toho nešťastná až natolik, že uvažovala o tom, že se s partnerem rozejde, což jí teda mohutně vymlouváme, protože najít v dnešní době slušného chlapa, který je ochoten ji přijmout i se synem, to je takový malý zázrak.
Re: Žárlivost na partnera?
Děkuju za názor :-) Asi by to bylo nejlepší, mate mě jen, že přes rok se nic nedělo a teď tohle...Ale vycházíme všichni tři opravdu harmonicky..... A máš pravdu, dětská dušička je velmi zranitelná a citlivá, to já vím :-)
Re: Žárlivost na partnera?
Díky, Anavi, taky jsem měla velké štestí, protože každému vadil můj syn.... A takového chlapa já nechci, který od začátku dává najevo, jak je moje dítě přítěž .... Chodíme společně na výlety, na kolo, a podobně, někdy se mi srdíčko tetelí, když vidím, že kluci jdou přede mnou a já jsem za nima jako ocásek.... Potřebuju aby pochopil, že ho máme oba opravdu rádi. Upřímně:-)
Ale ta jeho hlavička je taky pěkně tvrdá.
Re: Žárlivost na partnera?
... deset, to jsou ta "telecí léta", nenech se od syna vydírat, byl zvyklý, že se vše točilo kolem něho a teď tam je vetřelec
Re: Žárlivost na partnera?
Kordula: A víš že to mě napadlo jako první? Věděl, že pořád byla jenom máma. asi chce na sebe upoutávat pozornost za každou cenu. Ale ať tak nebo tak, partner na něj platí. A přitom vůbec nekřičí. A já bych se mohla ukřičet a nic. Tak jsem zvolila strategii - když se nechováš tak jak máš, prostě nedostaneš ani tu pusu a ani se s tebou nepomazlím. A ono to funguje. Jen ta včerejší loužička mi nejde do hlavy...
Re: Žárlivost na partnera?
No právě. To už vypadá na jinej lewel... To chce odborníka
Re: Žárlivost na partnera?
...... je to jeho strategie, tohle dělaj, musíš být důsledná, ale opatrně, pusu mu dej, pohlaď ho, zakazuj PC, televizi, asi se budeš muset poradit s doktorem,
Re: Žárlivost na partnera?
Kordulo, vždyť toho chlapce neznáš, nemůžeš přece paušalizovat.
Re: Žárlivost na partnera?
Tady mám pocit, že se blíží velká změna a z toho je celý zmatený a ví, že vše bude odteď jinak.... myslím to sestěhování se do jednoho společného bytu. A Drahuška má pravdu, nelze paušalizovat, chce to odborníka, protože jednou dětskou duši něco nemilého zraní a už se toho do smrti nezbaví. Ikdyž doteď vše vypadalo ideálně, stále jste bydleli sami a partner vás navštěvoval nepravidelně. Ale změna je za dveřmi a tam si myslím, že bude zakopanej pes. Bojí se, že jakmile se přestěhujete, bude odsunutý na druhou příčku, ikdyž mu to vymlouváte. Nepodceňovala bych to a opravdu bych zašla za odborníkem, ten zjistí příčinu a poradí. Přeji hodně štěstí a ať se vše srovná ke spokojenosti vás všech
.
Re: Žárlivost na partnera?
Moc děkuju, Skrblice
Re: Žárlivost na partnera?
... no jasně,chce se to poradit s doktorem, jen tak uvažuji, někdo se počůrává a vnuk má ve 11ti žlučník. kámen , nervičky pracují, bohužel
Re: Žárlivost na partnera?
Skrblice to napsala skvěle, stěhování je obrovská změna, jak pro dospělého, natož pro dítě. Ve vašem případě se s bydlištěm mění i uspořádání v rodině, přítel už bude doma trvale, nebude to "jen" návštěva. Se změnou bydliště ale syna možná čeká i nové hledání kamarádů, možná i nová škola. Navíc teď začal nový školní rok, což může pro dítě také znamenat zátěž, i tam může prožívat nějaké změny. Všechny tyto ale i další faktory mohou chování syna ovlivňovat. Odpírání pomazlení a pusy po prohřešku se mi v tomto případě, kdy syn potřebuje dodávat jistotu a ubezpečení, nezdá moc ideální, i z toho může být syn zmatený. Takže zajít za dětským psychologem bych také doporučovala, ten může odhalit příčinu a poradit jak dál ve výchovném působení.
Re: Žárlivost na partnera?
toto podepisuji, též jsem při čtení těchto řádků nesouhlasně pokyvovala hlavou... I když mě mé děti sebevíc naštvou, řeknu jim třeba před spaním, že mě moc rozzlobily, ale tu pusu jim dám se slovy, že je mám moc ráda, pohladím je a slíbíme si, že se budeme snažit, aby nebyl příště žádný křik a tresty potřeba (což se teda stále nějak nedaří
). Ale už několikrát mi řekly, že oceňují, že když jim za něco vynadám, beru to jako vyřešenou věc a cítí ode mě, že je mám ráda a neodstrkuji je.