toto podepisuji, též jsem při čtení těchto řádků nesouhlasně pokyvovala hlavou... I když mě mé děti sebevíc naštvou, řeknu jim třeba před spaním, že mě moc rozzlobily, ale tu pusu jim dám se slovy, že je mám moc ráda, pohladím je a slíbíme si, že se budeme snažit, aby nebyl příště žádný křik a tresty potřeba (což se teda stále nějak nedaří :) :) ). Ale už několikrát mi řekly, že oceňují, že když jim za něco vynadám, beru to jako vyřešenou věc a cítí ode mě, že je mám ráda a neodstrkuji je.
peefko napsal(a):
Odpírání pomazlení a pusy po prohřešku se mi v tomto případě, kdy syn potřebuje dodávat jistotu a ubezpečení, nezdá moc ideální, i z toho může být syn zmatený. Takže zajít za dětským psychologem bych také doporučovala, ten může odhalit příčinu a poradit jak dál ve výchovném působení.