|
pátek 26. dubna, 08:26 Svátek má Oto
|
|
Vyhledávání
Co se kde šustne
Zajímavé foto
|
Navigace: Psi
Diskutujte!
Máte doma kočku, pejska a nebo jiného mazlíčka? Jistě s ním máte spoustu radostí, ale i starostí..
Diskuze
Komentáře a názoryUpozornění
Bohužel, do tohoto fóra mohou přispívat pouze přihlášení návštěvníci. přihlášení
Nejste registrovaní? zaregistrujte se! Nezabere vám to víc jak 20 sekund a získáte množství výhod! registrace
|
zpět do na seznam příspěvků
Příspěvky v diskuzi vyjadřují názory jednotlivých diskutujících. Redakce serveru nemůže ovlivnit jejich obsah.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Provoz diskuze se řídí Pravidly zasílání příspěvků na serveru Week.cz.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
No to teda
skoro je mu ten gaučík malej 
Já to říkám furt, když už psa, tak pořádnýho, ne to malé třesoucí se nic, co se vejde do kapsy
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
No to pro mě neexistuje. Já blbě vidím, bez brýlí vlastně vůbec, takže jsem kamarádce málem zašlápla yorkšíra... pištěl jak jatej. Od té doby kolem mě chodí obloukem. Já vtipkovala, že je to jako náš pes vypraný na devadesát
.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
No teda to se musím ozvat. Velký psi se líbí moc, ale z praktického hlediska mi vyhovuje to "nic", protože v mém věku bych s velkým psem asi nepořídila. Chodí tady paní s francouzskou holí a jorkem a ten se tak vrhá na mojí Megi, že paní málem upadne. Nebo když potřebuju , tak jí popadnu do ruky a to mi ty 2,5 kg stačí. Takže mě to vyhovuje a vy mladší samozřejmě větší psy zvládnete. Zrovna vlkodav má můj obdiv, je to pan pes, ale bohužel ne pro mě.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Pinko, no 55 kg živé váhy opravdu do ruky nevezmeš, to je fakt.
Ale platí o něm vše, co se tady píše a říká:
[vse-pro-zviratka.cz]
Jediné, co bych popřela, je to výrazné slintání. S tím jsem teda problém nikdy neměla. To bych ho asi nebrala domů, kdyby furt někde nechával cáry. S tím mám zkušenost spíš u psů typu boxer apod. , to jsou úplná lana!!!
Naše děti s ním trávily celé dny, nikdy se po nich neohnal. Když chtěl svůj klid, zvedl se a lehl si do vedlejšího pokoje, a to děti věděly, že je načase si ho už nevšímat. Neštěkal, čili neobtěžoval okolí, jen jednu paní neměl rád a tu vyštěkával, dokud nepřešla kolem naší branky (ona si ho chudák hrozně oblíbila a trpěla tím, ale psovi nevysvětlíš, že berle nemá kvůli tomu, aby ho praštila, ale proto, že bez nich není schopná chůze - jednou se k němu sehnula, aby ho přes plot pohladila, berle, kterou si opřela o plot, sklouzla a praštila ho - od té doby KONEC!!!).
Říkali jsme mu ARISTOKRAT, protože se opravdu choval velmi noblesně.
Jen teda na zahradě to byl škůdce číslo jedna... Když zůstal doma sám, tak pracoval velmi výrazně a vyhrabal v trávníku díry velikosti lidského hrobu... to jsem pokaždé byla na pláč...
( Brno, 250m n.m.)
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Anavi, naši boxeři nikdy neslintali. Když psa nekrmíš u stolu, má svůj režim a nemá důvod slintat. Je to výchovou
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Tak to je dobře. Já znám ty "slintálky"
. A krmení od stolu - hrozný zlozvyk. Náš pes na to byl vycepovaný, ale kazila ho babička, která mu cpala při grilování furt tajně něco pod stolem. 
Když jsme jedli my, tak by ho ani nenapadlo se přiblížit ke stolu.
Nemám ráda, když jsem u kamarádky na návštěvě, pes mě u jídla rentgenuje pohledem a každý pohyb ruky je pro něj nadějí, že něco dostane. Fakt mě to otravuje.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Taku, opravdu vám to sluší, jste nesmírně koukatelní a fotogeničtí
. A psala jsem hned v počátku, když jste si Týnu pořídili, že jsi skvěle zvládl vychovat dvě děti a psa, synátor by mi dal co proto, tedy fenku, taky zvládneš na 1 s hvězničkou 
.
Naše "K" Dorčata měla včera 14 dnů, nemohu si přát víc než aby měla takové budoucí majitele jako je Tak (ovšem jejich nevlastní sestra Jůlinka má ještě + majitele, je mu podstatně víc než Takovi, chodí také za každého počasí na prochajdu 2x denně a může spát s páníčkem v posteli).
Poslední fotka je trochu k tomu, kdo jakého psa zvládne - není to o výšce - kamarádka má 165 cm a loni měla 60 - tak jako zvládla předvést klisnu s hříbětem na národní výstavě hospodářských zvářat, zvládá na výstavách (dokud to šlo) předvést kangala, ta by mi dala (FCI rozhodla takhle, sloučila dvě plemena) - anatolského pasteveckého psa (fenu) - absolutně bez problémů i na procházkách, dobře vychovaný pes i bez vodítka, stejně tak její další - JRT-Charlie-tulák, bezpapírová ovčanda a kříženec ovčáka a rotvajlera - posluchají snad na pohed, ani ne na slovo - asi síla osobnosti
.
Kdysi, dobře před deseti lety jsem potkávala droboučkou starší paní s obří německou dogou, nikdy ji neměla uvázanou (asi věděla proč), psí holka se od ní nikdy nehnula víc jak na dva metry.
Teď vídávám kolem našeho domu po chodníku chodit na procházce dost velkého pána s opravdu prťavým yorkšírem - kam chce pes, tam jde pán
, naštěstí ho má na vodítku a naše Chipsi je za plotem, je na tyhle mrňouse vysazená - možná proto, že se pán vždycky u našeho zastaví a nechá ty dva na sebe řvát. Venku na procházce si ovšem naše "babka" taky ostatních psů nevšímá.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Eli, u nás v ulici chodí paní s opravdu velkým psem - odhaduji, že paní se blíží osmdesátce, plemeno neumím odhadnout - říkám mu přerostlý retrívr - ale je takový do rezata - je možné, že je to nějaká směs.
Zpočátku jsem na ně koukala dost s obavami, protože paní je taková pomalu chodící osůbka, opatrná na každý krok, kdyby pes zatáhl, tak to nedobře dopadne. Ale jsou kouzelní 
. Paní zastaví, pejsek zastaví. Jde metr od ní nejdál, v životě jsem ho neviděla, že by táhl za vodítko. 
Taky mi připadá, že spolu mluví očima. Je to pěkné, když jsou takhle na sebe pán a pes napojení a pes poslouchá ani ne na slovo, ale na gesto. 
Štěňátka nádherný, to je pěkná náruč "dětí"
.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Elenko, štěňátka jsou k zulíbání
kolik jich je, osm? To se má mamina co ohánět. A ty taky 
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Jasně že je to vychovanosti psa, ale já jsem trochu posera a pořád předvídám, a nikdy se nedá věřit na 100%. Tak jsem byla ráda, když mi svěřili Megi, že je to zrovna prcek a nekonfliktní. Ted´ to bude 4 roky, co jí mám a poprve venku tiše štěkla na kavkazáka, ale až když byl 3 m za námi. Asi mu chtěla říct- hele já jsem se tě nebála
Eli, krásní prckové, at´ se jim daří
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Eli, ty mi dáváš tou vaší nadílkou
.... jsou nádherní 
U nás už musí Oli nosit přes den náhubek,,,, páníček "psovod" je na zabití.... já tak dlouho budovala vztah s Oli, a co zůstal doma, tak je všechno na levačku,,,, on je nervozní a přenáší to i na Olinku,,,, a nevymluvím mu to, nevymluvím.... jsem od loňského června stále marod... nejdříve endoprotéza ramene a po 5 měsicích jsem zjistila, že mám nádor v prsu. Rakovina, takže jsem 2 měsíce po operaci, nechce se mi uzavřít rána, čekám až se zacelí a potom ozařování. Takže jsem byla hodně mimo domov, teď se snažím Olinku dostat zpátky do kondice, aby mohla být bez náhubku (nemůžu se na ni dívat, strašně mi to vadí). Mezitím, co jsem nebyla doma, tak Oli dvakrát napadla adopťačku, která musela být pokaždé na veterině šitá, Půl roku jí dáváme Bachovky, které má Oli dělané přímo na míru....musím se co nejdříve uzdravit a vzít si Oli pod svoje křídla, než mi ji Honza zkazí.... ale zase na druhou stranu si ta potvora na ten košík tak zvykla, že s ním umí fakt všechno... jí s ním pamlsky, pije, dává pusinku
a hlavně mě drbe do nohy, abych jí dala něco dobrého Na noc jí ho sundáváme, Bony si bereme do ložnice, aby byly od sebe oddělené... ale když ty dvě vidíš, tak jsou ty nejlepší kámošky... pořád jsou spolu
Jinak to je stále stejně uštěkaná holčička.... denně visí na okně a hlídá
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
pomooooc... nevíte, jak otočit ty fotky? zkouším možné i nemožné a nechtějí se mrchy otočit
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Nech sa páči .
Re: Pejsci, fotky našich mazlíčků II.
Eli, krásný mazlíci.
Radost se na ně podívat.
Pinko, já bych si na většího psa taky moc netroufla. Maximem je naše labradorka. Nejsem při výchově důsledná, vím to o sobě. Naštěstí je Žofka psí anděl a nemusím řešit situace jako Skrblice. Jezevčík je někdy drzá potvora. S jiným psem by asi už nežil.Ale jinak jsou to milenci z Verony.
Skrblice, přeju ti, ať už ty zdravotní komplikace skončí. Nemáš toho zrovna málo. Při nemocech se členové domácnosti, i když nechtějí, chovají trochu jinak. Psy to potom zneklidňuje. Nějak napůl nevědí, co se vlastně děje.