5.pokračování
Z našeho penzionu v Hoi An jsem vyrazili na celodenní výlet na kolech. Pořádá to místní agentura, kola jsme nafasovali pěkná, žádné rachotiny. Nejdřív jsme přejeli lodí i s koly na ostrov a tam jsme projížděli vesničkami, mezi políčky s rýží, ale občas i s jinými plodinami. Zemědělství není žádné lenošení. Viděli jsme jen typické vietnamské klobouky, jak vykukují mezi zelení rýže. Teď nebyl čas sklizně, ale jednak tam trhají i jinou zeleň, kterou spotřebují v kuchyni (a že tyhle národy snědí snad vše, co naroste, ale i vše živé) a taky tam sbírají ty malé šnečky, které pak s chutí párátkem dobývají z ulit. Na stoncích vodních rostlin byly často vidět shluky červených šnečích vajíček. Naše dvě místní průvodkyně se dobře pobavily s plody kapoku, tedy stromu, na němž rostou buď kulaté nebo oválné zelené plody, které obsahují drobounká semínka obalená velkým množstvím vaty. Ta se využívá jako čalounická surovina (to musím vědět, když maminka i sestra pracovaly v čalounictví :-) ). Ale tyhle právě otevřené plody vypadaly jako čerstvě natočená zmrzlina.
Jezdit mezi rýžovými políčky není žádná sranda. Pěšinky jsou úzké a často blátivé, takže to dost klouže. Když jeden z nás skončil v rýži koly nahoru, tak jsme my ostatní pěkně kola vedli. Ale ani přes různé provizorní mosty jsem většinou raději nejela, ale kolo jsem vedla. Moje stabilita není tak 100%, radši jsem neriskovala koupel v bahnité vodě a rýži. Ale naše cesta vedla i po cestách pevnějších, projížděli jsme vesničkami, kde nás zdravili školáci, co šli domů na oběd.
Ale abychom jen tak bezcílně nejezdili, bylo v programu cesty i několik zajímavých zastávek. Viděli jsme, jak se vyrábí typické vietnamské rákosové koberce. Hodně stará paní podávala proutky své dceři, která je na stavu dorážela, aby z nich byla pevná látka. Oni je tedy stále používají jako podložku, na níž spí, my jsme zhýčkaní a vyžadujeme měkkou matraci. Ale pamatuji si, že jsme doma měli velký rákosový koberec pod jídelním stolem. vypadal stále čistě, ale když se vyndal, byl všechen nepořádek pod ním.
Další zastávkou byla palírna rýžové pálenky. Něco tak hnusného jsem dlouho neochutnala. Ale bylo zajímavé vidět, jak se to dělá. Chovali tam vepříky, kteří jedli zbytky rýže po vypálení a na oplátku byl využíván bioplyn, který produkovali, na topení pod kotli.
To výroba rýžového papíru, z něhož se dělají ty výtečné jarní závitky, byla zajímavější. Je to tedy práce jednotvárná. Paní říkala, že to tam takhle dělá už dlouhé roky. Mají asi v krvi, že zvládají podobné činnosti. Jejich vytrvalost a trpělivost s takovouto jednotvárnou činností je obdivuhodná.
A ještě něco jsme viděli - výrobu těch kulatých košů, které používají jako loďky-neloďky. Ty pravé jsou z proutí, pak se ale musí samozřejmě natírat nějakou smolou či jinou hmotou, aby do nich neteklo. Měli jsme možnost si i vyzkoušet, jak se na nich dá jezdit. Snadné to není,. chce to ten správná grif. Prý je třeba dělat pádlem osmičky, aby se koš posunul kupředu.
Byl to den strávený příjemně v přírodě, poznali jsme zajímavá místa. Mně se to moc líbilo.
Upraveno 2 krát. Naposledy upravil SPIKE (11.02.2018 09:46)
Re: VIETNAM 2017 - cyklovýlet (Hoi An)