Když všechno víš, tak na co se ptáš?
Jestli je jediné, co tě na ledňáčcích zajímá, kolik jsem držel ledňáčků v ruce, tak to tě docela lituji. Připomíná mi to otázku nablblých reportérů, co se vždycky ptají na veselou historku z natáčení.
Je to už dávno co byly kroužkovací záznamy uloženy kdesi v archivech Národního muzea. Za ta léta co jsem z ornitologickým průzkumem vypomáhal to byly určitě desítky a možná nějaká ta stovka. Stačilo ledňáčky pozorovat a u hnízdní nory natáhnout sítě. Většinou v nich byli do hodiny oba. Když krmili mladé tak létali jak o závod. Pak se stačilo přesunout jinam a chytalo se dál. Za den to byly taky třeba tři nebo čtyři páry. Samozřejmě, že těch míst a potoků bylo mnohem více, ale na ten Konopišťský přímo pod zámkem vzpomínám nejraději. Byla tam vždycky spousta čumilů, co ledňáčka v životě neviděli a přitom chodili pár metrů okolo jejich hnízda.
Ale nevím proč ti to všechno popisuji, když tebe zajímá pouze taková hovadina jako je přesné číselné vyjádření slova spousta. Ale to neexistuje! Spousta je pojem relativní, tedy ve vztahu k něčemu. Pro toho kdo ledňáčka v životě neviděl bude spousta to množství, které jsem za léta kroužkování držel v ruce.