tato laická pomoc zvířatům umí stejnou měrou pomoci i ublížit 
, lidi často nerozeznají, jestli se jedná o zraněné zvíře nebo jestli to je třeba jenom nelétavé mládě, které krmí rodiče mimo hnízdo. Velkému množství zvířat je ublíženo pokusem o "záchranu", která je zcela zbytečná a škodlivá. "Opuštěné" mládě může být opuštěno jenom krátkou chvíli než rodiče seženou potravu pro sebe či pro něj, nelétání nemusí být zranění, ale vývojová fáze a "záchrana" naprostý nesmysl.
Navíc v případě zvěře (zvířata vyjmenovaná v zákoně o myslivosti) se "zachránce" tímto dopuští pytláctví. Jediný správný postup je upozornit myslivecký spolek, na jehož území se zvěř nachází.
Úhyn jistého procenta populace je záležitost zcela přirozená, v souladu s přírodou a je to funkční postup uchování zdravé populace.
Profesionálové ze záchranných stanic by výše uvedené měli vědět.
Dvě příhody z praxe: Paní "zachránila" nelétavé mládě poštolky sedící na hřbitovní zdi, aby jej nesežraly kočky, které se v lokalitě běžně vyskytují. Nebezpečí ulovení kočkou vyměnila za jistotu ztráty svobody a život v zajetí. Pomoc? 
Jiná paní viděla v dešti čápa, jak dělá nad hnízdem "deštník", aby chránil mladé v lijáku, viděla typický nahrbený postoj a alarmovala záchrannou stanici, hasiče, policii, že je zraněný a potřebuje pomoc. 
Soudím, že ochrana zvířat by se měla konat v rozsahu ochrany lokality jeho výskytu a potravní nabídky a ne záchranou zraněných a nemocných zvířat za každou cenu.