Nedočkavě jsme popoháněli čas a konečně nastal den D.
Kozenky snášely cestu autem výborně, ani nemekly a konečně je máme doma. Zdá se, že nový domov se jim líbí, zvykáme si na sebe a učíme se co budou potřebovat.
Jsou opravdu dvojčata, protože se od sebe nehnou. To, že jsme pořídily kozy dvě, má několik důvodů. Na dalovické farmě jsou raději, když sourozenci jdou do nového domova spolu (není to pravidlo) a taky to, že koza je stádové zvíře a jedné kozičce by prostě bylo smutno. A je to opravdu znát, ti dva bez sebe nedají ránu, ani na zahradě se od sebe nevzdálí víc jak na dva metry. A v neposlední řadě, když už máme kozín jako kráva :D, nebude tam přeci jenom jedno zvíře.