Tak a jsem tady a předkládám problém: co si pamatuju, tak jsme doma měli psy, protože můj tatínek byl kdysi na vojně psovod a u policie taky procoval jednu dobu se psy, takže zkušenosti by byly. Vždy jsme měli velké rasy, vlčáky, rtw, boxeky, knírače... a vždy to byli psi vychovaní a poslušní. Našeho posledního rtw Beníka jsme museli letos v únoru ve 13ti letech nechat utratit, protože se jednoho dne nepostavil na nohy a přes intenzivní léčbu se to nespravilo. Hodně jsme ho oplakali, protože to byl hodný, krásný a poslušný mazlík, přestože z něho pro druhé šel starch. No a protože si život bez psa nedovedeme představit, tak jsme si v našem útulku vyhlédli fenečku, malou, smutnou, ustrašenou. V březnu jksme si ji přivedli, z počátku se nás velmi bála, ale pak zjistila, že jsme OK a vzala nás na milost.Jsou jí zhruba 2 roky, v útulku byla od srpna 2011, kdy ji tam přivezli ve velmi špatném psychickém i fyzickém stavu z odchytu v okolní vesnici. Zhruba po měsíci u nás začala likvidovat věci na zahradě. Začalo to jejím pelíškem, který totálně roztrhala, pak to odnesla konev, pár plastových květináčů, zahradní lehátka, polstrování ze zahradního nábytku a naposled okousala novou, dřevěnou lavici, kterou jsme si minulý týden koupili v Jysku. Nijak ji netrestám ,protože ji při činu nikdy nechytnu a na ni stačí jen zvýšit hlas a hned se plazí po břiše a to mi nedělá dobře. Zřejmě se nudí, jenže na zahradě s ní nemůžeme být popřád a zavírat jí do kotce se mi moc nechce. Co s tím ?