Tam je už problém, že přijde, až si očuchá, vyčůrá a tak. Přijít musí ihned. Nejdřív cvičit na uzavřeném prostoru - zahradě, cvičáku apod. Vždy ho volat, když není zaměstnaný něčím jiným, když máš pocit, že tě sleduje. Volat jménem + povelem ke mně a to tak, že vysokým, radostným hlasem, případně použít klikr nebo stačí zatleskat a přičapnout na bobek. Pes se MUSÍ radostně rozběhnout. Pak je nutné, aby u tebe setrval tak dlouho, než mu povolíš ty, že smí zase lítat. Nejlépe se to učí tak, že mu dáš piškot a pak, znova začneš pomalu lovit piškot z kapsičky nebo pytlíčku další, aby tě pes sledoval a aby to chvilinku trvalo Pes samozžejmě bude dychtivě čekat na další. Celá tato procedura musí být doprovázena velmi radostným, chválícím slovem (třeba si představuj, že právě vyhrabal zlatý poklad :D Mnw se osvědčilo chválení stylem: "Ty jsi hodnýýýý, pašák ke mně, pašák ke mně" Aby se při chválení opakoval povel, za který byl pochválený. Nesmíš být líná se ke svému psovi fyzicky snížit. Zůstaneš-li stát, jsi autorita, která ho může potrestat, ale na bobku jsi kamarád, který je ve fajn náladě a když k němu přiběhnu, bude sranda
Mimo oplocený prostor by holt měl smůlu a běhal by s dvacetimetrovou šňůrou, kterou by za sebou tahal. Na konci musí mít poutko nebo něco, aby když jí přišlápneš, neproklouzla pod botou. A v žádném případě nesmí běžet dál, než těch dvacet metrů. Je to nepohodlné, protože musíš stále dohlížet, aby se pes někde nezamotal, ale to se nedá nic dělat.
Každý pes má svou hranici přivolání. Dobře vycvičený pes má někdy i sto metrů (vidí-lo něco neodolatelného) některý pes jen metry dva....
A další nesmírně důležitá věc. Povel zakřič jen jednou (pes slyší 5x líp než ty!) Pak už musíš mít šňůru v rukách, zavolat povel podruhé a co nejsilněji šňůrou trhnout směrem k sobě. Nic se neboj, jestli udělá pes kotrmelec, ono mu to neublíží, ale rozsvítí se mu v makovici, že měl něco udělat a že to udělat musí, i když ten zajoch je daleko zajímavější