Mám osobní zkušenost jen s dospělým kastrovaným psem a tam změna osobnosti nebyla. Dodnes když cítí háravou fenku, tak se mu klepe huba, ale odejde dvacet metrů dál a je v klidu. Potká-li háravku, užije si.
Dám vám sem jeden extrémní příklad, který jsem viděla a stále mě trápí, i když se to stalo před rokem. znova upozorňuju, že se jedná o extrém!!!
Dobrman, pracovní. Pracoval v hlídací agentuře. Stejně, jako náš, hárala-li poblíž fena, vyváděl a nežral. Protože kolem bylo fen hodně, hárání bylo velmi časté a pes byl vvyzáblý.
Tak to šlo celá leta. Dokonce absolvoval několikrát nitrožilní výživu, ale majitelé řekli, že kastrace je proti přírodě. V deseti letech uhynul na VYHLADOVĚNÍ + srdeční zástavu (pitva) - neunesl svou touhu..... umřel ale s kulkama.
Anny, taky u nás je dost veterinářů, kteří kastrují štěňata a doporučují to tak. To mě bere dech a mám zlost, protože náš dobrouš díky kastraci v dospělosti je naprosto v pohodě, ale kamarádčin ovčoun, který měl již jako štěně nádor na prostatě, zůstal díky kastraci až do konce svého života štěnětem.