Tak taky přidám svůj názor.
Já jsem už principu proti všemu co je proti přírodě.
Jesli si chci pořídit psa, musím počítat s tím, že se bude chovat jako živý tvor se vším co k tomu patří.
Pokud si pořídím fenku, tak si taky musím dopředu promyslet jestli ji zvládnu dvakrát do roka uhlídat a zvládnout její změny chování během hárání.
Máme kastrovaného kocoura, což je tedy něco jiného neboť kočka není smečkové zvíře a mohu říct, že kdyby nežil s námi doma, ale měl možnost být i venku, tak bych to nikdy nepřipustila. Změna v chování je evidentní a vlastně je dodnes stále kotětem po psychické stránce.
Kastrace provedená před dosažením dospělosti totiž nedovolí psu(fence) pohlavně a psychicky dospět. Budeme mít doma vlastně nedospělce, který se nikdy nebude chovat vyrovnaně jako dospělý jedinec. Může se stát, že zátěžové situace nebude umět správně vyhodnotit a bude reagovat nevypočitatelně.
Někdo psal, že v západních zemích je to běžné.
No tak ať ! Tam je taky běžné, že psi chovaní v bytě mají svou klec a v té jsou prakticky celý den. Nechci si z toho brát příklad.
Ještě na závěr. Mám kámošku, která hned po třicítce musela ze zdravotních důvodů podstoupit operaci, při které jí byla odstraněna děloha i vaječníky. Jde hlavně o ty vaječníky, že ?
Během pár týdnů u ní nastal přechod se všemi příznaky a z čilé kočky se stala psychicky troska.
Jenže ten pes či fenka vám to neřeknou. Určitě víte sami, že zvíře si nestěžuje, naopak se snaží zakrýt svůj handicap, aby na to nikdo nepřišel.
Myslím, že nejlépe to mohou posoudit lidé, kteří se psy pracují , ne s jedněmi a těmi samými, ale různými.