No, je to na na dvě věci... Od rána chodí Hercule zahradou a hledá Žofku a ani nechce k misce. Vždycky, i když byla nemocná, jedli spolu.
Kordulko, co popisuješ, byla moje nejhorší představa, že bych někdy třeba musela dát uspat zvíře jinak zdravé, protože by nemohlo třeba chodit. Proto jsme s Žofkou absolvovali vícero operací kolen, křížové vazy, aby se to nestalo. Musím říct, že vydrželo skutečně do konce. Nohy sloužily na jedničku ale srdíčko a zřejmě ještě buď nějaký nádor nebo co, byly příčinou uspání.Dokud jedla a mohla se alespoň trochu projít, aby nebyla ležák, přizpůsobili jsme jí režim. Skoro do konce jedla s velkou chutí. Předposlední den přestala a to byl signál, že dál by už bylo jen trápení...Ještě dneska, když jedu Prahou, poznávám všechny pumpy, kde jsme s Žofkou stavívali, když jezdila na kliniku. A že jsme nějaké ty cesty absolvovali. A v duchu se musím usmívat, jak koukala z okna slintala, co neseme, byla zvyklá taky něco dostat. Když byla před oprací a nesměla, tak jsme radši ani nezastavovali. Pokud byly zácpy, tak to byl s WC problém.