Mluv na něj uklidňujícím hlasem, aby zůstal na místě a když chválíš, měla bys mít hlas nasazený vysoko. Když sebou bude hodně šít, hlubším hlasem kárej. Je to jak u blbých a budeš ze sebe dělat blbce, ale fakticky, když se mu povede, co po něm chceš, musíš vysokým hláskem juchat a radovat se, jak debil a když to zvoře, hlubokým hlasem zanadávat a zlobit se.
To je jako s přivoláním - když přivoláváš psa (nácvik) vždy ho musíš zavolat, když vidíš, že o tobě ví. Ne při tom, když se něčím hodně zaujatě zaobírá. To je chyba!
Chce to přičapnout na bobek, (je důležité se ke psu snížit - nejsi totiž hrozba) zavolat jméno psa a "ke mněěěě!" Dost vysokým hlasem a třeba i zatleskat, aby mu bylo všechno jasné a opět vysokým hlasem chválit, dokud nepřiběhne posadit ho a za stálého chválení vysokým hláskem mu dát odměnu.
Vždycy, když to někomu ukazuju, kdo si stěžuje, že pes nemá přivolání, tak čumí, jak cizího člověka poslechne, ale téměř nikdo v pozdější době to nedělá podle mého osvědčeného mustrru, protože ze sebe nechce dělat debila a raději má psa celý život na šňůře. A přitom by stačilo dělat ze sebe blbce jen měsíc nebo dva.... Nikdy se pes, když přijde, třeba i za půl hodiny, nesmí potrestat!!!)