Dobré ráno.
Dnes opět půlka bílé velké bílé Activie a nasypala jsem si do ní 2 nakrájené sušené fíky a hrst sušených borůvek. A nechala chvíli nabobtnat.
Ke sváče chystám opět žitný chleba z Teska. http://www.kupi.cz/sleva/chleb-healthy-living-tesco
Ale dnes dám 2 krajíčky,má totiž o dost tenší plátky, než ten běžný. A k tomu bude omeleta z bílků. Ještě nevím,kolik bílků na tu pánev dám. Dřív jsem si dělávala z 5 bílků, teď zkusím asi ze 3. Snad to nebude ani málo ani moc, nevím, ještě jsem to z těch 3 nedělala, uvidím, až podle hotového množství.
K obědu dělám rodině guláš z vepřového k bramborám, sehnala jsem včera v Tesku kvalitní libové kostky. Na mě je ale vepřové moc tučné, z nějakého rozboru, co jsem četla před léty jsem vyčetla, že i na pohled libové vepřové má v jedné porci 3 kávové lžičky tuku. A že celkově do stravování s rapidním omezením tuku rozhodně nepatří. Tak ho oželím. Ale nějak mi to nevadí, z vepřového mám ráda jen pečená kolena a vařené nožičky. A ty si někdy za odměnu dopřeju. Stejně je dělám jen tak 2x do roka. A kolena někdy také kousek zhltnu. Ale dnes si dám k těm bramborám tu rybu, a ani mi to nebude líto.
Romča se předtím zmiňovala, že brambory moc nejí,prý mají škrob, co se zadržuje v těle a to jí nějak nesvědčí. Je fakt, že o bramborách jsem slyšela už častěji, že celkově nejsou moc zdravé, sice zachránily Evropu před hladomorem, ale na trávení jsou prý těžké. Ale já si prostě brambory odříct neumím, i když bych měla kvůli játrům. Stejně jako mléko jsou totiž především těžké na trávení pro játra. Jenže - my jsme taková bramborová rodina, máme rádi třeba i samotné brambory s tvarohem.
A také jsou kalorické, takže se jich může sníst větší porcenež třeba rýže. Proto brambory v jídelníčku ještě nějak striktně neomezím,možná časem, to třeba přesedlám na z větší části přílohu z rýže a pohanky. To je také výborné. A pohanku jsem se dost dobře naučila připravovat v Rusku, byla jsem tam nějakou dobu za studií. A tady v Čechách jsou 2 druhy pohanky.Jedna je úplně hnusná a druhá je výborná. 
Já kupuju jen tu od firmy LAGRIS. A musí mít celá zrna a hodně tmavou barvu. Ta jediná je ta výborná. Ten druhý druh, co je světlý a občas i s půleným zrnem, se tak divně rozvaří a je nedobrý. Možná ho někdo umí připravovat, ale já jsem věrná té tmavé pohance, co znám z Ruska. A v Rusku je pohanka jednou z nejdůležitějších potravin. Ke "guláši" z masa ji dávají častěji než rýži. A dětem velmi svědčí kaše z pohanky. Obsahuje mimo jiné hodně rutinu, ten je vynikající na cévy pro starší lidi, ale i děti v růstu. A má X vitamínů a dalších minerálů. Jo, v Rusku je mezi obyčejnými lidmi velká bída, ale ani Rusové, stejně jako ti Indové a Číňani nejsou tak nemocní, jak by člověk čekal při chudé stravě. Naopak. Jsou celkem zdraví. Mají dobré lidové léčitelství a jedí hodně ovesných vloček a pohanky. A černého chleba. A také dělají velmi často jáhlovou kaši. Jáhly jsou také zdravé. A ke všemu dávají syrovou petrželku a syrový kopr. Od jara až do podzimu přikusují zelenou petržel a koprovou nať přímo k jídlu. Dost mě to na oslavách narozenin v ruských domacnostech překvapovalo. Uprostřed stolu mísa zelenépetrželky a zeleného kopru a všichni strávníci na střídačku vždy hrábli a chroupali. Chlapi tam tedy rozhodně jedí víc zeleniny, než u nás. Je tam zvykem přikusovat k černému chlebu cibuli. Jen si ji oloupou a už jedou. 
Takže chlapi jsou tam víc orientovaní na zdravou stravu než u nás. Kromě takových těch typických ruských alkoholiků, samozřejmě. Ale ti nejedí zdravého nic, natož zeleninu. Ale k pivu si třeba dávají specialitu - sušenou rybu. To tam vidíte často. Lavičku,na které sedí ruský alkoholik a viceméně i bezdomovec, v ruce pivo a vedle sebe na lavičce staré noviny se sušenou rybou.
Někdy sem popíšu,jak připravuju pohanku. Naučila mě to jedna babička mojí tehdejší ruské kamarádky a je to opravdu výborná příloha ke guláši. Ale také se mi nepodaří úplně vždy, aby se mi nerozvařila. Jenže to samé se mi děje s rýží. Nekupuju tu parboiled,která se sice nerozvaří, ale zato je permanentně taková tuhá. Kupuju převážně rýži BASMATI. Po té se všichni v rodině i moji známí, co ji u nás jedli, mohou utlouct. Ale na rýži musím mít čas a hlídat ji.Stejně jako na pohanku. Nedá se k ní naplánovat ještě velký úklid, když člověk trochu ztratí pojem o čase. Jinak se snadno během jedné minutky převaří. To se sice stane málokdy, ale stane se. Dost dlouho mě trvalo, než jsem se naučila vařit dobrou obyčejnou dušenou rýži. Jsem v tomhle trochu "blbá". Nemám takový ten dar rozených kuchařek, že se jim daří, na co sáhnou. Já mám všechno "vydřené". Třebai dušené kysané zelí jsem se učila dost dlouho, než se mi podařilo ho správně ochutit. U nás v rodině se totiž vařilo zelí na moravský způsob, ale to obyčejné , co je v každé restauraci, přinejmenším v Praze a okolí, mi dlouho nešlo.
Tak já jdu svačit, pak venčit s dětma pejsky a pak se vrhnu do vaření.
Jo, a ještě jedna poznámka, včera jsem zapomněla Trixince ještě namítnout, že mě přes včerejší nedostatek bílkovin večer nepronásledoval hlad, jak psala ona, ale že mě jen honila "mlsná". Uváděla jsem to tam. A mlsná mě honila jen proto, že jsem byla po několik let zvyklá večer něco nekontrolovaně konzumovat. Takže jen taková malá korekce. Jedna kamarádka měla mimochodem zase jiný zvyk- mlsnáji honila vždy, když ji něčím naštvaly děti. To si to hned namířila do kuchyně a k ledničce. To je takzvané emocionální jezení. Náplastka na nervy. To znám také. Ale ta kamarádka to měla tak, že když se jednou rozhodla zhubnout a v začátku si zapisovala každé jídlo co zkonzumovala, tak zjistila, že jíjen tyhle náplastky přijdou v průměru denně na 4000 kJ.