Stane se vám někdy, že se při nějaké činnosti zamyslíte nad tím, jak to či ono dělá třeba slepý člověk? Nedávno jsem o tom přemýšlela třeba u vaření. Nikoho nevidomého osobně neznám, takže si život takového člověka nedovedu vůbec představit. Jak se upravuje,než jde ven, jak sladí barvy oblečení, jak je schopen si cokoli nakrájet, jak najde potřebné koření atd.
Známých syn utrpěl v osmnácti úraz, zůstal upoutaný na vozíku. Jeho rodiče se k němu chovají jako by se nic nestalo, nijak ho nešetří a je to asi dobře. Nedávno jsem viděla otce se synem vycházet z domu, syn někam odjížděl. Čekala jsem, že otec složí vozík, dá mu ho do auta, nic takového. Rozloučil se u auta a šel dál, ten mladej si to vše musel udělat sám. Na jednu stranu mi to přišlo líto, na druhou si říkám, že to je asi ten správný přístup...Jen nevím, jestli bych se takhle chovat dokázala.