Ahoj, nekouřím od prvního ledna a zatím jsem úplně v klidu, žádná nervozita, chuť občas dostávám, ale stačí zaměřit pozornost jinam. Jinak kouřila jsem šest let a z toho, co zjišťuji je to hlavně o psychice. Nedokázala jsem si představit, čekat na autobus a nezapálit si, ale proč? Jde to i bez toho, čas uběhne úplně stejně. Nedokázala jsem si představit jít na kafe s kamarádkou a nezapálit si - jde to /ač kamarádka kouří. Prostě si řeknu NE a soustředím se na náš hovor, než na to, že bych si mohla zapálit. Nedokázala jsem si představit, že půjdu někam pařit a nebudu u toho kouřit (toho jsem se upřímně bála nejvíc) a ejhle - jde to.. I když se opijete, stačí, když jste za střízliva opravdu odhodlaní a v opilosti Vás to prostě nenapadne, stejně tak jako jinak kouříte jednu za druhou čistě automaticky/.. Nedokázala jsem si představit zkouškové období /v kombinaci z prací velmi psychicky i fyzicky náročné/, při kterém mi cigareta opravdu pomáhala - uklidnit se a koncentrovat.. A taky to jde.. Resumé? Aktuálně mi zkouškové finišuje a jediný problém, který jsem s koncem kouření měla najít jiný způsob jak se rychle zkoncentrovat při studiu. Takže mi držte palce a já držím palce vám!