Taku, to je opravdu detailní popis včetně duševních stavů.Celý život se pohybyju ve špitále, oni snad tohle ani nevnímají, z vosy by se hygiena zbláznila. Taky by třeba moucha mohla klást na sálku vajíčka. A jako ženská jsem byla, bohužel, ale snad to zas nebylo něco tak šílenýho,při porodu vystavena přihlížejícím medikům. Na někom se musí učit. U téhož porodníka se mi stala, jinak to byl super chlapík, moc s ničím neblbnul a v těch dřevních dobách se tak nevyšetřovalo a nebláznilo a jako porodník uměl, taková věc. Stále byl ve spěchu. Měla jsem ho vždycky někde vyhledat a že půjdeme na vyšetřovnu. Tak jsme šli. Bylo to stále šup, šup, měl toho hodně. Takže když jsem šup, šup vylezla na stůl, opodál vyměňovali údržbáři na štaflích nějakou žárovku. Fakt jsme si jich ani jeden nevšiml. Bylo to taková jakoby vestavěná místnost. Strop vysoko a oni pracovali jakoby vně ale na štaflích samozřejmě pohledově uvnitř.
Kardinální otázka zní.Kdybys mohl s těmito zkušenostmi vrátit čas, šel bys tam znovu?A je noha v pořádku?