Var je vůbec záhada.
Vzpomenu jen i vícedenní pomalé, táhlé vaření vývarů z kostí, ovšem on stačí i ten "obyčejný" konzumní, a jak umí stavět na nohy. To samé ty cibulačky, kde jde také právě o něj, abys dosáhla kýženého efektu (nejen chuťového říkají). Třebas u těch pampelišek, vzhledem k tomu, že tedy má být cenným zdrojem bílkovin podle výše zmíněného, také není na závadu. Bílkoviny zkrátka varem neničíš.
Jsem na tom s tím řepným naprosto stejně. Nevím tedy, na kolik vycházel cukr kdysi, ale vnímám ten "med" z pampelišek právě jako náhražku těch, jimž z jiných příčin nebyl včelí dostupný.
Už jsem psala, minimálně ten ochucený mi sedí, ovšem při volbě mezi ním a pravým včelím se rovněž kloním ke včelímu. Pokud se černého čaje týče, mám-li zvolit mezi přislazením cukrem, medem, pampeliškovým nebo bezovým sirupem, nejvíc mi chutná s tím bezovým, takže také má skrovná produkce zahučela nejdřív, že. Tudíž následně nepohrdnu ani smetánkou.