Aflatoxiny z plesnivého chleba dokážou ovlivnit organismus, který je jimi živen a přechází i do jejich živočišných produktů tedy i vajec. Množství takových aflatoxinů může být (a asi ve vejcích bude) nepatrné. (Přece jen je vajíčko něco co organismu slepice má sloužit k rozmnožování, proto i její organismus do něj ukládá to nejlepší.) I přesto že je množství nepatrné, tak aflatoxiny mají tu nectnost, že působí kumulativně. Dlooouho nic a pak najednou šup. A je tu rakovina jater. Pokud něco takového jedí jsou hloupí. Mimochodem ta krásná žluťoučká barva žloutků je ta nejjednodušší věc na světě. Stačí do krmení přidávat karoteny. Stačí i ty synteticky vyrobené. Takže žluťoučký žloutek je u domácích slepic protože si nazobou zeleného a u těch z marketu není, protože by ten přídavek karotenu musel někdo zaplatit a vejce by byla dražší. Mimochodem mikrobiologicky jsou vejce z klecových velkochovů na tom mnohem lépe než ta od slepiček z dvorku nebo takzvaných chovů na podestýlce. Ale to už je jiná kapitola.
Ale ještě k těm aflatoxinům. Aflatoxiny mohou být v mnohem vyšších koncentracích i jinde. Typicky třeba v burských oříšcích nebo soji. Takže když si někdo dá něco "zdravého" bezmasého, jako je třeba sojové maso a má tu smůlu, že je třeba z lodi, kde na moři a ve vlhkém vzduchu cestou ze zámoří surovina zplesnivěla a výrobce ji použil protože ji draho zaplatil, tak proč by ji vyhazoval, když se jednoduchým rozborem stejně nic nepozná...
Tak je to cesta k rakovině jater skoro jistá.
Takže sojové maso raději ne a buráky co "divně" chutnají taky letí do koše.