Ještě abych lépe demonstrovala svůj mizerný vztah k alkoholu - od vánoc mi stojí ve špajzu dva, teď již patrně prošlé vaječné koňaky, horko těžko jsem někomu vecpala dál čtyři flašky sektu (Moni, potřebovala bych tě blííž!), v ledničce nějaký dvě stě padesát sedm let starý vermut, který ne a ne vylít, a načatá flaška čtyřicetiprocentního likéru do čaje, jímž jsem v zimě zahřívala nějakou zmrzlou návštěvu, dále do oběhu jsem udala minimálně dvě lahve darovaného vína, no a představa, že mi někdo bude chtít udělat radost demižonkem, mě upřímně děsí. Pořád říkám, že pro mě je toho prostě škoda, naprosto nedostávám chuť.