Tak vás tady v tom štólování sleduji, pročítám, obdivuji, fandím. Přidám moji zkušenost - dělala jsem štolu několikrát - někdy se povedla, někdy (upekla jsem moc) ne. Aby měla tu správnou chuť je opravdu potřeba rozležet déle, dokonce jsem byla jednou pochválena dámou, která na pravé německé štole vyrostla (napůl němkou), ta poradila, necukrovat řepným cukrem, ale glukopurem (hroznovým cukrem). Štola je opravdu tužží než vánočka a proto ji část mého mužského osazenstva odmítá, vyhovuje mi to, nechce se mi dělat dlouho dopředu. Proto do vánoční vánočky dám spoustu sušeného ovoce a kandovanou dýni, rozinky (bez rumu), potírám hned po vytažení z trouby rozpuštěným máslem nebo herou, necukruji - chutná štolomilovné i vánočkožravé části rodiny, spokojení jsou všichni. Samo nejvíc já - nemusím dělat dvojí.