Eli, děkuji!
To já jsem, nemá cenu zastírat, co bábovek se týče, velmi rozmařilá, jak ve spotřebě vajec, tak času určeného ke zpracování. Mám to za hračku a ne praktickou činnost, omlouvám se tím, že jde o působení radosti vlastní duši, která je aspoň sežratelná. Mít to na výkrm mužstva, musely by mé kratochvíle ustoupit rovněž stranou. (K mé obří mrzutosti, tak.) Jak si jiný hraje s vyšíváním atp., tak já s těmi těsty. Dortařina už mě naopak neoslovuje, pouze na pasivní pokochání, dortařina je pro mne už o té trpělivosti vyšívaček, kterou nedisponuji. A jako daleko poctivější pečlivosti.
Smím se optat, proč ti nesedí vejce? Jako nejedou ti, nebo tělu se nepozdávají? Mám ráda právě na kynutých těstech, že je toliko nepotřebují, bábovka a piškot je naopak v přímém protikladu, kde si to plýtvání doslova užívám.
Forem jsem si svého času nahamounila trošku víc, než je běžná potřeba domácnosti, i když o klasické sběratelství nezastavitelného typu se rovněž nejednalo a rozdělit bych se stále o ně asi neuměla. Mám jich... tak akorát, abych jich měla na koukání. Tudíž alespoň jednou za čas cítím svou morální povinnost některou vyvětrat.
...............
Jsem se včera pro svou zjevnou obsesi už styděla, ale když jste ke mne tak laskavé a shovívavé, vecpu i vám, co jsem nutila Majce v zádveří. Mě baví pohled na každé zakrojení...
No, a co konzumace se týče, tak rok zpátky jsem nevěděla, co s bábovkou, a teď nám vydrží dva dny, že se krotíme.