My jsme jako děti sbíraly odznaky (myslím, že jsme tu sbírečku spíš zdědily a rozšířily o naše pionýrské...), pohlednice a obaly od žvýkaček. Tím žvýkačkovým albem jsem ráda listovala a "čuchala" letité zbytky vůní. Pak jsem se jako už trochu starší dala na sbírání kamenů, měla jsem jich už celkem řádku a mezi nimi pár poloachátů a snad i nějaký "úplný" achát. Vím, žádná extra vzácnost... Ve sklepě jsem si je taky brousila a leštila... A pak jsem se jednou vrátila z tábora, náš pokojíček byl uklizený a sbírka šutrů nikde. Padly za oběť úklidu. Ale dopadlo to dobře, kdo by odolal dětským slzám. Šutry totiž při úklidu lítaly z balkónu před dům mezi stromky - a tam jsme je pak s maminkou zase vyhrabaly a nanosily zpátky .