Já jsem takhle u tchyně vzala jeden rok vše skoro u země. Krásně se to prosvětlilo, soused mě chválil, že jsem konečně rázně zakročila, vše jsem krásně vyplela. Ale tchy furt chodila, že je úroda menší (ale maliny byly krásné, velké, čisté, nezaschlé). Tak jsem se zařekla, že už na to nesáhnu. Tak teď tam má doslova džungli, takže úroda je možná větší, ale zase se k tomu nikdo přes to roští nedostane. Zasadila jsem si malinu svoji-žlutou a je teda na chuť výborná, i když vizuálně to není ono, a budu si ji opečovávat dle svého. Tyhle sdílené věci mě rozčilovaly vždycky a opět se mi to potvrdilo. Každý a´t si dělá po svém a jak umí.
(Některé jsou jednouplodící, některé opakovaně, střih je trochu jiný u každé z nich.) Takhle já to vždycky zkouším, co to udělá. Takto jsem třeba zkoušela, kdy a jak je nejlepší stříhat clematisy. 
Pokus-omyl. Prostě si na to musím přijít sama. 
Na jaře mi je vždycky líto ustřihnout ty loňský, ještě zelený pruty a teď na to koukám, hnědý klacky a na nich spoustu zcvrklých malin. Tak jsem se naštvala a vystříhala to. Nechala jsem jen zelený, ale na tom ještě nic není, možná květy.