Porku, musím říct, že už jsem vlastně hodně dlouho nenarazila na nějaký nový film, který bych chtěla vidět. Za mě to velice výstižně napsal exprezident Klaus v jedné krátké úvaze.Jsme na tom skoro stejně.
I když jsem byl většinu svého života pilným návštěvníkem kin a členem filmových klubů, teď už do kina nechodím. Film se změnil a já nejsem ochoten se s tím smířit. Pak už mi bohužel zbývá dívat se na Hercule Poirota, komisaře Maigreta nebo komisaře Montalbana (tam je aspoň hezká Sicílie). Kdysi slavný a film vpřed posouvající festival v Benátkách nedávno ocenil dílo naší (všichni v EU jsou vlastně „naši“), i když spíše polskou režisérku Hollandovou za politicky korektní film Hranice. Dříve dával benátský festival ceny za filmy nekorektní. Paní Hollandová je mistr, ne-li velmistr, ve vybírání si politicky korektních témat.
Ještě že tam byl na své rozlučce Woody Allen a vyjádřil se k „prohřešku“ španělského prezidenta fotbalového svazu svým pověstným roztomilým způsobem. Politická angažovanost začíná dominovat všude. I my vyšleme do klání o Oskara film o bratrech Mašínech. Ani prezident Havel, ani já, ani prezident Zeman jsme jim státní vyznamenání nedali. A to jsme byli tři velmi rozdílní lidé.
Citováno z článku zde. https://www.prvnizpravy.cz/sloupky/da-se-vyvleknout-z-nasi-pasti/
A to jsem si valnou část života myslela, že s exprezidentem nemáme téměř nic společného v náhledu na svět.