Anavi, taky jsem odjakživa faninkou Gotta. Už jako malá jsem ho obdivovala a vydrželo mi to do konce jeho dní.
Ten film vznikl hlavně na jeho popud a asi především sám ovlivňoval, co ve filmu chce mít. Já to chápu spíš jako takové rozloučení s lidmi a nahlédnutí do jeho soukromí. Filmů, shrnujících jeho tvorbu, je víc, tohle bylo spíš takové lidské. Odcházel s grácií, pořád se snažil vypadat pokud možno dobře, nebylo tam žádné bolestínské fňukání, ani žerání na osud "proč já a proč už teď". Já od toho víc nečekala, takhle se mi to líbilo. A že tam bylo i o jeho podpisu anticharty - myslím, že ho to trápilo celý život ale nějaké vyvracení je zbytečné, protože zpět to nevezme a za jakých okolností k tomu došlo, ví taky jen on sám. Ono se to snadno hodnotí lidem, kteří nikdy nebyli osloveni, aby podepsali. A jestli by zvládli odmítnout, když by věděli že jim to zlomí vaz.