Mamka knížku už přečetla. Ale my Karla nekriticky zbožňovali celá desetiletí, takže o tom to asi je... my tam ty chyby vidět nechceme a nebudeme si to kazit. 
Je potřeba k tomu přistoupit tak, že tu nebyl od toho, aby nějak mluvil do historie, ale byl tu od toho, aby bavil lidi zpíváním. A v tomto směru dokázal oslovit davy. Proto nemám ráda, když se do toho tahá politika. Odjakživa hudba právě takové věci přesahovala a tím lidi spojovala.
A myslím, že je taky velmi těžké vybrat z tak dlouhého života důležité momenty a scvrknout to do pár hodin filmu... a taky to musí trochu na sebe navazovat a mít souvislosti. Přistoupím-li k tomu s tímto nadhledem, tak za mě se to povedlo. 
A komentáře typu, že natáčení řídila Ivana a dávala si tam, co tam chtěla mít ona... co na to říct? Kdybyste se na něčem podíleli, dávali byste tam rozhovory s lidmi, o kterých víte, že vám házeli klacky pod nohy, nemají vás rádi, šíří o vás pomluvy? Já bych asi takovým lidem prostor taky nechtěla dát, když musím přemýšlet o každé minutě filmu, aby nebyl nekonečný. Zároveň to určitě chtěli mít pro dcery jako "rodinný" film se vzpomínkou na tátu, takže se tam objevilo soukromí s holkama, kde vlastně taky nešlo o pronášení hlubokých myšlenek, ale jen ukázat, že žili - v rámci možností - normální rodinný život.
Obdivovala jsem to, že tady stále chtěl být pro lidi...a i když mu nebylo dobře, nechtěl své okolí zklamat.
A jelikož vím, jak špatně bývalo mému taťkovi, tím víc má obdiv člověk, který v takovém stavu vyleze na jeviště a snaží se, aby na něm nebylo nic znát. 