Muziku poslouchat u práce můžu. Čtený text v žádném případě. Přistihnu se, že mi občas vypadávají kusy textu a pak pořádně nevím, kde jsem. Mám to trochu jako Spike. V mládí jsem čítávala hodně. Povětšinou příběhovou tvorbu a nevadila mi ani náročnější literatura. Teď mám pocit jakobych se nemohla na delší celky soustředit, částečně to přičítám i jiným aktivitám. Všechno člověku trvá déle, tudíž je méně času. Nevím, jak se projeví na čtenářské aktivitě až zůstanu v důchodu. Preference ovšem už směřují spíš k literatuře faktu, různé deníky, úvahové statě a samozřejmě nikdy nezklamou dobré detektivky.
A včera jsem si po čase zopakovala Evin doporučovanou Půlnoc v Paříži. Režisér Woody Allen.Atmosféra Paříže 20. let minulého století je vykreslena geniálně. Ani nápad jak se několikerou exkurzí do minulosti dobrat toho, co člověk vlastně chce, není k zahození.