Nedávno jsem dočetl Den trifidů. Je to zajímavá knížka.
Ze začátku tam s těmi trifidy nikdo moc nebojoval, spíš mezi sebou víc bojovali lidé, což mě trochu zarazilo, ale pak se boj strifidy pořádně rozjel. Co je v té knížce zajímavé, řekl bych až děsivé, jak snadno se vyspělá, organizovaná společnost dokáže rozložit. Stačilo, aby většina lidí přišla o zrak a všechno přestane fungovat, vypukne anarchie, rabování, války gangů. Knížka má celkem spád a dramatické zvraty. Líbí se mi, že sice nekončí zrovna dobře, ale přesto má optimistický závěr.
Sci-fi čtu málokdy, dřív mě to nebavilo, ale jak jsem starší, tak tomu přicházím na chuť. Bavily mě knížky od H. G Wellse Válka světů a Ostrov doktora Moreaua. Taky Ztracený svět od A.C. Doyla byl skvělý. Na podobné téma, jak Ztracený svět jsem četl Cestu do středu země od Verna. Knížka pro mě byla bohužel zklamání, čekal jsem od toho mnohem víc. Řekl bych, že je to nejslabší verneovka, kterou jsem četl.Je to sice slavný román, ale musím říct, že Verne napsal o dost lepší knížky, namátkou třeba Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin, nebo Zemí šelem. Na podobné téma, jako Ztracený svět je ještě Plutonie od V. A. Obručeva. Asi není tolik známá, jako Ztracený svět a Cesta do středu země, ale podle mně je z nich nejlepší. Asi proto, že je v ní mnohem víc pravěkých zvířat, než v předchozích dvou románech.