Dnes, vlastně včera, jsem začala dcerce číst (poněkolikáté) Duhové pohádky od Daniely Fisherové, jsou tak akorát dlouhé a moc pěkné. Každý večer totiž slyšíme, že "bez pohádky neusnu". Nezbývá nic jiného, než číst ... a když je nemocná, čtu i několikrát za den. Je děsné, kolikrát se mi chce zívnout během jedné věty. Ale je to rituál, který jsme dodrželi u všech dětí.