, i když se o vás o všechny trochu bojím.
Internet vám něco dá a pak vám to klidně zase sebere. Je to fajn, být online (přece bych neujížděla na něčem hnusném), ale všechno má dvě strany mince. Dává i bere... Je to značně nepřirozené, že se můžete spřátelit s někým, kdo je ve skutečnosti stovky kilometrů daleko a s kým byste se v "přirozeném světě" pravděpodobně nikdy nesetkali. Obohatí vás to o pocit blízkosti, ale taky si nutně musíte dělat starosti, dozvídáte se, že váš internetový blízký je v ouzkých... Ten si zlomí kotník, ten nemá dost peněz, z toho si doma nikdo nic nedělá, ten je marod, ten možná umře, když ho kousne vosa... A tak tu pak sedíte a jste někdy samá starost kvůli lidem, které milujete "jen" díky internetu. Ve světě, kde bychom používali jen ruce a nohy, bychom měli o hodně starostí i nějaké to zklamání míň.
Ale já v tom jedu dál , i když se o vás o všechny trochu bojím.