Závěrem: Perníčky jsem upekla. Pekla jsem pouze malé hvězdičky. Tak malé, že je vlastně skoro nazdobit nešlo :). Vzala jsem je na hory, kde bylo asi deset dětí a perníčky jako by nebyly... zaprášilo se po nich asi během dvaceti minut.
Takže jsem to uzavřela následovně:
1) ušetřený čas,
2) ušetřený bílek a cukr,
3) neupatlaný stůl
4) dietnější verze
5) spoustu dětské radosti z neobvyklých "mini" perníčků,
6) spousta radosti zúčastněných matek, že to je na jedno sousto a jsou holé, čili žádný bordel ze zaschlé polevy ani z cukru a nic se na chalupě nezašlape do koberců :).
Foto po mně nechtějte, nedalo se to stihnout, když se vám do krabice natáhne asi šest dětských rukou najednou :).
Bylo to jediné cukroví, které jsem dělala a bylo pryč během pár dní - něco kluci doma, zbytek na horách.
Pro letošek jsem tedy se svým výkonem velmi spokojená