Re: Jak se stat zahradnikem

Keria : souhlasím s Tebou. Neznám nic krásnějšího než vytvářet zahradu vlstníma rukama. Jezdíme na realizace, děláme malé zahrady. Já chápu že někteří lidé tomu nerozumí tak si objednají firmu, třeba na založení sklaky to pochopím, to není vůbec jedoduché. Ale aby neměli představu co vlastně chtějí, nebo se nepídili po informacíxh jaké květiny jsou k dostání a vrchol je, když je jim to jedno, že neví co se jim líbí. To pak nastává takový ten kvíz , chcete modré květy nebo bílé nebo růžové, velké listy nebo malé, vysoké rosltiny nebo plazivé - uf . Zase na druhou stranu člověk má volné pole působnosti.

Jednou za mou přišla paní a chtěla 30 růstlin, každou jinou a aby to nemělo to barevné - květy . Tak to jsem tedy zírala. Ona nechtěla keře ani stromky, ale kytky bez květů. Ozdobných listem je sice spousta, ale aby někomu vadily květy mě dost uzemnilo.

Ovšem nejkrásnější je, když se lidé vrací, někteří chodí i každý týden, protože míváme hodně specialitky, tak pátrají co všechno nemají a to pak potěší, když přijde sklaničkář, dlouholetý a najde co mu ve sklace chybí a za měsíc přijde a nahlásí že se mu to krásně chytlo a roste. To potěší nejvíc. jednou jsem poradila jdené paní co s lewisiemi, která má už pět let na zahradě s tále ji nekvetou. To bylo v dubnu a v létě mi přišla poděkovat že přesně to udělala a nádherně ji kvetly. A vůbec mi nevadilo že neutratila ani korun, prostě přišla pro radu a byla spokojená. Ona udělala radost mě a já jí, a tak by to mělo být.

Občas přemýšlím o tom, jaký vztah mají lidé k zahradníkovi. Do zahrdnictví se nechodí nakupovat jako nové boty, nebo chleba, ale lidi si chodí popovídat, pochlubit se, o radu. A když pak chidí častěji, tak vím co jejich babička, a jaký mají dům a jakou zahradu a co je trápí. To je to co mě baví. Být mezi lidmi , mezi rosltinami to se pak zapomíná na tu dřinu a zůstává jen to hezké a příjemné. Letos už se moc těším, až otevřeme, jak budou pátrat co máme zase nového .