Alenko, právě jsi mne vrátila cca 25 let zpět, díky za to . Můj táta byl sedlák tělem a duší, po kolektivizaci sice člen JZD, ale doma zahrádkář, ale pořád měl pocit (díky nooo, tam, nějak, asi, velké zahradě 1400 m čtver.), že musí mít "velké šíré rodné lány" ... ptal se mamky, kam rajčata - tady - kolik - 60 - bylo jich 120 a úúúúúplně někde jinde ... mamku moc zahrada nebrala, i práce na poli byla utrpení, ale dala to ... tady je to spíš na román ve stylu "Vejce a já" ... pslední rok, kdy táta byl ještě schopen chtěl (ta chuť ho poslední roky opustila, škoda, že jsem ho nějak nebyla schopna, díky svým neduhům, popostrčit) něco sázet. sít - vysázeli jsme podimní česnek, na jaře poté jsme do těch samých řádků zaseli černý kořen -on si nepamatoval, já nevěděla, mámě to bylo u zádele, můj chlap řešil úplně jiné věci - v rámci kriminality (ne státní, spíš hospodářské a obecné - taky toho neměl málo) + ............... opět na román. Kdysi v dávnu pradávnu moje učitelka češtiny mi předpověděla sqělou spisovaelskou budoucnost .. asi se budu muset pochlapit.