Alenko, kdysi v pradávnu, moje paměť (jsem už opravdu debil, musela jsem si progůglit jak správně se píše) tak hluboho nesahá, byla jsem hodně dítě ... tehdy v pradávnu, v osevových plánech a nucených odvodech po válce ... moji rodiče pěstovali na téměř lánech ... moje máma "bóru", tak pórku říkala, neměla vůbec ráda, spousta práce, tehdy musel být ten vybělený pórek - buď se urodilo mnoho a nechtěli vykoupit, nebo bylo málo a byly postihy. Do své smrti pórek v jakémkoliv jídle nebyla schopna sníst - nějaký blok či co. Já ho mám víc než ráda - teď jsme tři dny jedli pórkovou polévku - nějak jsem se ze řetězu utrhla a koupený v Lídlu, byl úžasný.