Koukám, že to bylo u vás dost podobné. A když je člověk vychován takovou matkou, má pak ale celý život pocit, že nic není dobře, že jsem všude mohla přidat.. jsem ráda, že jsem to kolem čtyřicítky přehodnotila a když mám na výběr, jestli mít vygruntováno nebo jet s kamarádkou na kolo, volím to druhé. Zážitky mi nikdo nevezme a prach stopro počká... ale mamka to nese hodně těžce. Té to prostě nevysvětlím.
babkaela napsal(a):
Mančo, díky
.
Víš, moje máma nikdy na zahradu moc nebyla, udělala nejnutnější - občas něco okopala, ale jinak i o kytky a vše ostatní se staral taťka (dokonce i o kytky na verandách a v bytě). Mamka ale měla vždy dokonale uklizeno, navařeno, zavařeno (ovoce i zeleninu nachystal táta, máma sklenice a nálev, táta naplnil, máma zalila, táta zavíčkoval, máma zavařila), napečeno, ušito, zašito, vždycky říkám že žehlila snad i ponožky a přitom chodila do práce, starala se o tátovu mámu a nás a ještě zvládla spoustu aktivit v dědině. Až už nemohla moc a já vařila i pro ně, chystala snídaně, obědy i večeře, uklízela tak nějak průběžně. Jenže, když měli přijet můj bráška nebo sestra s rodinami tak 4x do roka, většinou na střídačku (moc lidí je už unavovalo) měla jsem pocit, že musí být vždy vygruntováno, utřený prach i ze všech pikačovin v knihovně, které dostali v průběhu let - to už moc nedávali, obtěžovalo je to - to potom řekla: "Už se na to vykašli, přijedou za mnou nebo za barákem" . "Pojď si zapálit" - kouřila do svých 85 let a měla rozedmu plic dlouho, potom už dva roky bez cigaret, ale to víc ležela než seděla nebo chodila. "A víš co říkávala babička Jůli, na oknách se blechy nelíhnou."
Zase nostalgie jako prase
.