Drahuš, Kájo, ty vaše osobní zkušenosti jsou k nezaplacení. 
Fakt jste mi pomohly. Člověk pak po té vistárii chvílemi nezměrně touží a pak zase o celém plánu na její výsadbu a ukočírování dost pochybuje. Ale každopádně by to pak kdyžtak chtělo, pořídit jí její vlastní ocelovou pergolu s posezením někde dál od domu. Aby byl čas ....uklidit bordel po odkvětu......spravit střechu pergoly....znovu ukotvit vyrvanou oporu.
Ale , když je vzrostlá,je to vážně pastva pro oči. Včera jsem trochu slídila na anglických stránkách, mají skvělé fotky. Líbí se mi samozřejmě nejvíc hlavně ty vistárie , co mají už silné kmeny, buď u domu - takže to vypadá, jako by tam byly už celá staletí, nebo ty, co už stojí bez opory jako stromy - jak tady už někdo psal. Kdybych se měla řídit jen podle těchto fotek, tak bych vistárii á la "strom" brala. Tedy - mít obrovskou zahradu, nebo spíše park. Ale těch cca 30 let, jak tam v úvodu píšou, co trvá, než kmen dostatečně zesílí a rostlina unese sama sebe, je tedy dost dlouho.
Takže už se o ty "stromy" zajímat nebudu, bude mi bohatě stačit, když budu mít časem na pergole alespoň poloviční vistárku než mají Drahuška s Kájou. 
Já jsem na všechny zázraky v zahradě ochotná čekat maximálně 10 let. 
Ale jinak je fakt - právě tyto staré obrovské zkroucené kmeny, ať již opřené nebo v prostoru, mají to nej nej charizma.
Nádherné fotky, modrofialová záplava......mrkněte....pro potěchu duše.....osvěžení zraku 