Eli, mám takové období, až to sama nechápu, že je pro mě teď zahrada spíš přítěž, než radost. Včera jsem tam vylezla, je to na oči pro pláč.. všechny růže v nádobách mi uschnuly.. jak tam prostě na tu zahradu nevylezu každý den a byla ta tepla, tak jsem to neuhlídala... 
Obdivuji každého, kdo zvládá domácnost, děti, zahradu, péči o rodiče.. já asi potřebuji někdy vypnout a neumím jet jako stroj.
Do toho chlap by chtěl pořád jezdit někam na výlety (syna už má z domu, o mámu se starat nemusí, na to má sestru), ale já jsem nejradši doma a jsem šťastná, když si chvilku sednu, než abych zase balila, potom v neděli vybalovala a prala... Jsem hrozná no.
Jsem asi výjimka mezi matkami, ale já se někdy opravdu těším, až moji synové začnou žít samostatný život a já budu mít čas na sebe a dělat to, co mě baví... Teď mám pocit, že se jen neustále o někoho starám, pořád po mně někdo něco chce a já jsem někde hodně v pozadí se svými potřebami a touhami. 
Vždycky říkám, že já se bez nich obejdu, ale beze mě nikdo. Každý spoléhá, že vše zařídím, dotáhnu do konce a do toho ta moje náročná mamka, která mi vyčte každé kafe s kamarádkami (jednou za měsíc, za dva), protože má pocit, že bych měla dělat ještě víc.
babkaela napsal(a):
Všem přeju dobré pokupky, ať se všemu daří. Ale mám to teď jak Anavi, ne že by úplně nebylo kam, ale někdo by musel odplevelit nachystat, zasázet, starat se ... a mně se opravdu tak nějak nechce.